Článek
Šok pro něj znamenaly už týmové tréninky, které trvaly dvě hodiny. „Tohle jsem vůbec nečekal. Myslel jsem, že to bude podobné jako v Česku, maximálně hodina patnáct. První dva týdny jsem z nich chodil úplně vyšťavenej," líčí. „Jelo se fakt naplno. Veliká konkurence, enormní nasazení. Tréninky tam mají strašně rychlé tempo a vysokou úroveň. Po jejich skončení navíc někteří ještě zůstávali a pilovali dovednosti. Zase mi to otevřelo oči," prohlásil bývalý karlovarský gólman. Zpočátku si zvykal nejen na tradičně rychlý a ofenzivní hokej v quebecké lize, ale také na užší kluziště i jiné úhly. Nebezpečí přitom hrozilo odkudkoliv.
„Jakmile zajel puk do našeho pásma, kdykoliv mohla přijít střela, na což jsem nebyl zvyklej. Nešlo v bráně vypustit ani vteřinu," pokyvuje. Hned při prvním duelu to ostatně sám pocítil. „Dostal jsem z podobné situace gól a pak si už dával větší pozor," vzpomíná. Ve střehu byl i při rozehrávkách, puky u mantinelu svištěly daleko rychleji.
„Za bránou je ohraničený prostor. Nemůžete do rohu, jsou tam dvě lajny, za které nesmíte, jinak dostanete trest na dvě minuty," utrousil. Během utkání se nenudil. Junioři dělají chyby a brankáři jsou v časté permanenci, což ale osmnáctiletý mladík kvituje. „Moc se nestává, že čekáte deset minut na zákrok."
Play off, kde Acadie ve čtvrtfinále vyřadilo 3:0 na zápasy Charlottetown, dochytal v roli jedničky. V sedmi utkáních se pyšnil úspěšností zákroků 90,8 procenta. „Strašně jsem si ho užil, jenom škoda, že jsme to nedotáhli dál," mrzí Bednáře. Ve dvanáctitisícovém Bathurstu, jenž před třemi lety vyhrál prestižní Memorial Cup, našel zároveň ideální hokejovou destinaci. „Je tam jenom kostel, obchoďák a zimák. Hokejem tam žijí úplně všichni," tvrdí.
Pro Kanaďany je náboženstvím, byť vzhledem ke covidovým opatřením mohl být stadion zaplněn pouze z jedné třetiny. „Máme malý zimák asi pro tři a půl tisíce lidí, chodilo tedy asi 1300 diváků, ale atmosféra panovala skvělá," popisuje. Během půl roku dokázal vypilovat angličtinu, přestože městečko se nachází ve francouzské části. „Rodina, u níž jsem bydlel, byla napůl francouzská. Většina lidí tam ale ovládá angličtinu," podotkl.
Na svoji kanadskou rodinu přitom pěje chválu. Přijala ho jako vlastní dítě a poskytla mu celé dolní patro domu. Na rozlehlém pozemku nalezl spoustu vyžití. „Mají 12letého kluka a o rok mladší holku, kteří jsou hyperaktivní. Blbli jsme spolu. Hráli ping-pong, baseball, nebo jezdili na sněžném skútru," vykládá mladík, po němž loni ve čtvrtém kole draftu NHL sáhl Detroit.
„S Red Wings jsem byl v sezoně v kontaktu furt. Řešili jsme různé detaily, ať už na ledě nebo na suchu. Poslali mi i seznam ingrediencí, které jsou vhodné pro mé tělo. Přilepil jsem je na lednici a denně jedl kvalitní stravu," libuje si. Po příletu do Česka ale zhřešil. „Moc jsem se těšil na segedín. Hned první den jsem ho tam šoupl se šesti," přiznal Bednář s úsměvem.
