Hlavní obsah

Coming out švédského hokejisty. Konečně sám sebou, gólman už nosí ženské šaty

Na startu nové hokejové sezony ve Skandinávii rezonuje příběh brankáře Kevina Lindskouga, který se nejprve dostal do médií v souvislosti s kokainovou aférou a poté kvůli v hokeji málo vídanému coming outu. V sérii rozhovorů pro různá média přiznal, že je trans osoba. Přestal skrývat své pravé já a začal i na veřejnosti chodit v ženském oblečení.

Foto: Glasgow Clan

Brankář Kevin Lindskoug v dresu Glasgow Clan

Článek

„Užíval jsem kokain, abych se mohl vyrovnat s každodenním životem a být sám sebou. Užíval jsem i spoustu medikace, ale začalo to být velmi destruktivní. Teď sedím tady a jsem opravdu šťastný, že jsem měl pozitivní dopingový test,“ vykládal v rozhovoru pro švédskou televizi SVT, jak se mu ulevilo.

Poprvé o své do té doby skrývané identitě promluvil v deníku Aftonbladet, kam se také nechal vyfotit v ženských šatech a s dámským účesem. „Vůbec mě nenapadlo, že by se z toho mohla stát tak velká věc,“ divil se reakcím na svůj krok. Do televizního studia už nakráčel v sukni a na vysokých podpatcích.

Svoji identitu definoval jako tzv. crossdresser. Nechce tedy změnit pohlaví a být ženou, ale touží se oblékat či líčit jako žena. Sám o sobě mluví ale v mužském rodě.

Lindskoug má za sebou patnáctiletou profesionální kariéru v několika evropských zemích, která náhle skončila letos v únoru kvůli zmíněnému pozitivnímu dopingovému testu na kokain. Po něm vyfasoval čtyřletý distanc a také vyhazov ze svého tehdejšího klubu Glasgow Clan.

32letý nyní už bývalý hokejista se propadl do závislosti a psychických problémů. Až po coming outu přišla prý obrovská úleva a zásadní pozitivní změna v životě.

„Dostal jsem navíc spoustu krásných reakcí a lásky. Hodně lidí si myslí, že jsem statečný, když jsem otevřeně promluvil. Je fantastické tu podporu zažít. Moc mně to pomohlo. Psaly mi i matky, že jejich synové jsou v podobné situaci. To bylo skvělé,“ pochvaloval si nečekané reakce.

Lindskoug zkoušel začít novou kariéru jako trenér brankářů u mládeže, jenže pak vešel v platnost jeho čtyřletý distanc, který se vztahuje k jakékoliv činnosti v hokeji.

„Byl jsem neuvěřitelně šťastný, když jsem mohl dělat trenéra brankářů a ve volném čase být sám sebou. Doufám, že jednou budu moct mladé lidi zase trénovat,“ přiznával.

Související témata: