Česko–USA? Čekám reklamu na hokej, předvídá Kváča. Z Rögle má stále husinu

Na něj se kouknu a budu držet palce.

Abych řekl pravdu, Česko sleduju po očku, ale tým USA vůbec. Ale každý rok má kvalitní mužstvo. Myslím, že to bude reklama na hokej. Věřím, že vyhrajeme. Bude to dnes hodně o týmu, tak jako po celý turnaj. Hrají výborně týmově a na projevu to je vidět. Myslím, že tohle rozhodne.

Je výborným gólmanem, už toho má hodně za sebou, spoustu zápasů v NHL. Svou současnou pozici si za ta léta vybojoval a teď jen dokazuje, co se v Kometě, Finsku a NHL naučil. Takhle by to chtěl asi každý, aby prodával, co se naučil. Chytá výborně, což však platí pro všechny gólmany.

Osobně jsem se byl podívat na jednom zápase Česko–Norsko, ale nostalgii asi necítím. Každopádně to byla skvělá zkušenost. Tehdy to bylo speciální, v Rize nebyla skoro žádná atmosféra, protože tam kvůli covidu nemohli fanoušci. Spíš se teď připravuju na novou sezonu, dávám si dohromady věci doma.

Každý si chce obléct reprezentační dres, ale situace je taková, že máme spoustu výborných gólmanů. V NHL, v zahraničí a v extralize a ta místa jsou jen tři. Samozřejmě bych rád, ale je to předčasné říkat. Být jedním z nejlepších není cílem, to je jen výsledek něčeho. Vše si člověk musí zasloužit. Cílem je dodržovat každodenní práci, jak jsem ji dodržoval ve Švédsku, a každý den ukazoval zkušenosti, které jsem tam nabral.

Chytal dobře, to se mu nemůže vzít. Vstup do play off měl výborný a trenéři ukázali na něj. Se mnou komunikovali a řekli mi, že chtějí vsadit na jednoho gólmana. Já tam byl tři měsíce i s cestou, tým s trápil, a když se trápí tým, trápí se i jednotlivci.

Nemrzí, koneckonců mám doma stříbrnou medaili ze Švédska, kdo tohle může říct? Sahali jsme po historickém úspěchu s Rögle, které titul ještě nikdy nevyhrálo. Je skvělé být podepsaný pod tím, že jsme z předkola udělali finále a pracovali jsme jako tým. Bylo něco neskutečného, jaká se tam od uklízečky po posledního člena týmu udělala parta. V play off vše zapadlo a dodnes z toho mám husinu, protože jsem si to nesmírně užíval. Moje role byla trochu jiná, trochu víc týmová, povzbuzoval jsem je a nakonec z toho je stříbro, které mám doma vystavené a nikdo mi ho už neodpáře.

Samozřejmě že nechtěl. Každý rok se chce člověk posouvat. Když jsem se s nimi bavil, tak oni viděli, že chci chytat. To bylo vidět na tréninku. Každý jsem odmakal, co jsem jen mohl. Když jsme měli volný den, byl jsem na ledě, chtěl jsem chytat a skrze trénink si vydobýt, abych šel do zápasu. Nepřišlo to, ale nebyl jsem zahořklý, protože jsem věděl, že mě ta práce posune dál třeba v příští sezoně. Ale zápasy mi chyběly, hraju hokej pro emoce. A když se pak objevila nabídka z Liberce, řekli mi, že s tím nemají sebemenší problém, a domluvili jsme se na konci už po roce.

Byla mi nabídnuta smlouva na tři roky a domluvili jsme se. Člověk vidí, že se tady něco buduje, a chce toho být součástí. Když se základ týmu udrží, tak se mohou stát velké věci, pokud budeme každodenně pracovat. Ale nikdy neříkej nikdy. Kdyby nějaká nabídka přišla a nějak bychom se domluvili, nebránil bych se tomu. Zároveň bych Liberci rád vrátil, co do mě vložil sezony předtím a teď znovu.

Progres měl výborný. Liberec jsem sledoval minulou sezonu poměrně často, protože naše zápasy se nekryly. Chytal výborně celou sezonu. Ale neříkal bych, že přicházím jako jasná jednička. Je to o tom, jak člověk bude každodenně pracovat a jakou pak dostane důvěru. Myslím, že se můžeme učit navzájem.