Článek
K trenéřině se dostal jako „slepý k houslím". Vše začalo v Karlových Varech. „Trénovat jsem nechtěl. Dostal jsem se k tomu náhodou. Tehdy jsme byli ve Varech, kde sháněli trenéra k nejmenším," líčí začátky Miloš Říha mladší, kterému se trenérská pozice natolik zalíbila, že v ní pokračoval. Dokonce i při studiích na škole.
„Na vysoké škole v Pardubicích jsem volal panu Martincovi," přiznává český trenér. „Dělal jsem to i při studiích a mělo to úspěchy a výsledky. I proto jsem u toho zůstal. Ale nemyslím si, že by si to táta nějak extra přál. Pak už jsme se nějakým způsobem doplňovali a debatovali," popisuje vztah se svým otcem Milošem Říhou starším, který před necelými třemi lety zemřel.
S tatínkem například stál na reprezentační lavičce v roli asistenta. „O hokeji jsme často debatovali, dokonce si pamatuji i na jednu hádku," usmívá se. „Bylo to vypjaté. Přišel na led a nebavil se se mnou ani hráči. Vyhráli jsme 6:1. Když jsme vedli 4:0, tak už začal být v pohodě. Do půlky utkání to ale trvalo," vzpomíná si na úsměvnou historku.
Vztah syna a otce občas bývá napjatý. A to zejména ze začátku. „Čím jsme byli starší, tím víc jsme si rozuměli," přiznává jednačtyřicetiletý rodák z Ostravy v hokejovém pořadu Příklep.