Článek
Na jaře jste slavil s Třincem mistrovský titul v extralize. Co vás přivedlo do první ligy?
Situace se vyvrbila tak, že jsem byl nějakou dobu bez angažmá. Už jsem potřeboval někde hrát a domluvil jsem se s prvoligovou Porubou. Že tam začnu první měsíc a pomůžu týmu a současně Poruba pomůže i mně v tom smyslu, že nebudu bez herní praxe. Jsem rád, že si to vzájemně sedlo.
Vezete se na vítězné vlně. Čekal jste to?
Být nahoře v tabulce je určitě příjemnější, že prohrávat (úsměv).
Jak nynější tažení Poruby berete s ohledem na svoje třinecké zkušenosti?
V Třinci nikdo nebyl zvyklý na porážky. Museli jsme pořád vyhrávat. Loni jsme sice měli s Třincem pomalejší rozjezd, ale vedení týmu věřilo. Nestavělo nás pod nějaký tlak. Prací jsme se vrátili tam, kam Třinec patří. V Porubě určitě nelítáme v oblacích. Ve sportu se všechno rychle vyvíjí ze dne na den a jste takříkajíc na tenkém ledě. Daří se a jeden špatný zápas to může celé otočit.
Co říkáte na dvoubodový náskok v čele tabulky?
Tomu bych nedával přehnaný význam. Musíme se soustředit sami na sebe a zaměřit se na věci, které nám navzdory prvnímu místu v tabulce nejdou. Odehraných zápasů ještě není tolik, abychom se něčím uspokojili.
Můžete porovnat extraligu s první ligou?
S Třincem jsme cestovali ke vzdálenějším soupeřům už den předem, v Porubě zažívám něco nového. Do Sokolova i teď do Ústí nad Labem jsme jeli v den utkání. V osm hodin ráno, přijeli jsme ve čtyři odpoledne a pomalu šli rovnou na led. Naskočit do zápasu a hned rozhýbat nohy, to není nikdy jednoduché.
A pokud jde o hokejovou stránku?
Extraliga je více svázána systémem. První liga je rychlejší, mladí kluci víc lítají a bezhlavě útočí. Letí třeba do rohu, kde by zrovna neměli být. Člověk musí mít hlavu nahoře, aby ho tam někdo nenašel.
