Článek
Vzpomenete si na svoje začátky?
Samozřejmě. Jsou spojeny s Libercem, odkud jsem potom odešel do Litvínova. Už je to dlouho a pochopitelně cítím, že se po čtvrtstoletí blíží konec. Ale dál trénuji s Ústím. Jsem utahaný. Dopoledne jsem jezdil na kole, potom byl na nějakém kickboxu v posilovně, což je pro mě naprostá novinka. Je to náročné a v mém věku obzvlášť. Přesto mě hokej baví.
Jaký máte statut v ústeckém týmu?
Měl bych se starat o gólmany, být dalším brankářem v kádru. Jsou tady Petrásek, Dlouhý, Mikulčík, tedy mladá ucha a já (úsměv). A snad budu fungovat jako hrající druhý asistent trenéra. Pořád si myslím, že svými zkušenosti mohu těm mladým klukům něco dát. Jsou talentovaní a někdy při růstu kariéry rozhodují maličkosti.
O vás je známo, že jste v Ústí „zaučoval" gólmana Pavla Francouze. Jaký je váš vztah?
Vycházeli jsme spolu nesmírně dobře. Poznal jsem hokejistu, který je pracovitý a hodný. Rozuměli jsme si po hokejové i lidské stránce, a když se poznal s mojí nevlastní dcerou, které je teď jedenadvacet let, tak jsem si řekl, že mu to zakazovat nebudu. Nebylo to tak, že by s ní nejprve začal chodit a já ho začal chválit. Bylo to přesně obráceně. Snažil jsem se mu nejdříve hokejově pomoci. Spousta věcí se může otočit proti mně. Pavel je ale můj kamarád, a třebaže je mezi námi více než dvacetiletý věkový rozdíl, já si to nepřipouštím. Teď je na mistrovství světa a pořád jsme v kontaktu.
O čem komunikujete?
Francík mi píše, že holka je na mrtvici, a aby byl brzy zpátky. Plánovali dovolenou a museli ji odložit. Ale Pavel má zaměstnání, jaké ho baví a může ho někam posunout. Jenže na druhou stranu to obnáší tohle odloučení. Francík nemůže chytat v bráně a být s ní a držet ji za ruku. To prostě nejde.
Dá se spočítat, s kolika hokejisty, startujícími na letošním mistrovství světa, jste oblékal společný klubový dres?
Tak to bude zajímavé. A nerad bych na někoho zapomněl. Působil jsem jen v Litvínově, Kladně, Ústí a krátce ve Slavii, takže je to jiné, než kdybych během pár sezón prošel třeba osmi kluby. Ale určitě vím, že jsem na Kladně hrál se Židlickým, Plekancem, Tlustým, Voráčkem, byl tam i tehdy mladý gólman Pavelec. Z Ústí mě napadne hned Francouz, ale měli jsme na střídavé starty i Honzu Kováře, Hertla. Hráli za nás také Slovinec Pajič a Francouz Sacha Treille, zkušení účastnící mistrovství světa. A do toho výčtu reprezentantů mohu zařadit i Trončinského a Krejčíka, byť se nevešli na závěrečnou soupisku na šampionátu.
Co říkáte na velký vzestup některých vašich tehdejších spoluhráčů?
Nechci, aby to vyznělo špatně, ale ti kluci byli tehdy sportovně teprve na startu. A dneska jsou hvězdy. Jsem třeba vděčný Plekymu, že mi na podzimní zápasy Kladna v extralize sehnal lístky pro známé. Moc rád jsem Tomáše Plekance viděl.
