Článek
Proč jste si k prvnímu utkání vybral zrovna Havířov? Dá se v tom hledat nějaká symbolika, protože právě v utkání s Havířovem jste se loni zranil?
Do roka a do dne, ne? (smích). Asi ano, ale hlavně máme po dnešku už jen tři zápasy do play off. To bude asi jiný rachot. Chtěl jsem si hokej po dlouhé době zase vyzkoušet. A týmově? Není jednoduché sem přijet a získat tři body. Už jenom ta dlouhá cesta, není to jednoduché.
Budete hrát i v dalších zápasech?
Všechno bude záviset na tom, jestli budu zdravý a jestli se zítra budu cítit OK. Potrénuju a věřím, že se to bude den ode dne zlepšovat.
Odehrál jste téměř osmnáct minut, cítil jste se dobře?
Nic jsem od toho neočekával a přizpůsobil jsem si to tak, abych vydržel. Vyzkoušel jsem si několik prvních střídání a cítil jsem se silově oukej. Kdybych ale trochu více bruslil, tak bych asi po první třetině odpadl. Šel jsem hrát proto, abych se dostal do zápasového tempa. Rychlost a rozhodování, to se nedá jen v tréninku natrénovat. Chtěl jsem nastoupit už dřív, bohužel jsem se zranil, jednou nastydnul. Pořád se to odkládalo, nemělo cenu na něco čekat. Hlavně potřebuju shodit nějaké kilogramy, protože mám 118 kilo a s tím se asi těžko dá hrát. Jsem rád, že jsem se nezranil a že jsme vyhráli.
Nastoupil jste v prvním útoku s Tomášem Plekancem a Antonínem Melkou. Šlo vám to spolu?
Bylo to po dlouhé době a nebylo pro ně jednoduché si zvyknout na můj styl, kdy moc nebruslím. Právě proto budeme mít ještě tři zápasy a tréninky, než začne play off. Věřím tomu, že se to bude den ode dne zlepšovat.
Vrátil jste se zrovna proti Havířovu, takže pověrčivý asi nejste?
Ne. Co se stalo před rokem, byla spíše moje vina. A jeden z hlavních důvodů byl, že jsem si po dvaceti letech vyměnil nože na bruslích. Měl jsem je o dva centimetry kratší, aby se mi líp zatáčelo. Na druhou stranu nemáš vůbec žádnou stabilitu a na to jsem nebyl zvyklý. Tam, kde by mě měl ten nůž držet, najednou nebyl, proto jsem letěl hlavou do mantinelu.
Na hlavě jste měl nový typ helmy, v tom jste se poučil?
Ta stará se mi rozbila a už moc nejsou k dostání (smích). A Gretzkymu jsem nevolal, aby mi poslal novou.
Mladý spoluhráč Šimon Jelínek po zápase prohlásil, že s vámi teď přejedete všechno.
Oni mají vždycky velké sebevědomí. To je přesně ono, že necítí žádný strach, ale my starší lidi víme, jaká je realita. Je neskutečné, jaký skok udělal za poslední rok. Ještě před dvěma lety dělal na Kladně maskota. To je něco, co možná vejde do historie. Od maskota najednou letos může udělat dvacítky. Věřím, že je udělá.
V minulosti jste uvedl, že sice hokej milujete, ale už do něj nemáte takovou chuť. Bylo těžké se v sedmačtyřiceti letech vrátit na led?
Hokej jsem nezapomněl. Nevěřím tomu, že to člověk zapomene. Šlo o to získat nějakou chuť. Když z toho člověk vypadne, je těžké získat zpátky tu motivaci jít hrát a dávat góly. Nevadí mi trénovat a dřít se, ale jít tam a mít chuť dávat góly a rozhodovat, to už mi schází. Na druhou stranu jsem rád, že máme tým, který je podle mě schopný dostat se do baráže a dál. Je jedno, jestli tomu já pomůžu víc nebo míň.