Článek
Jste spokojený, jak vám zápas vyšel?
Spíš panuje spokojenost s tím, že když jsme potřebovali, udrželi jsme se ve třetině, což je důležitý. Skóre 3:2 moc nevypovídá o obrazu hry. Myslím, že jsme měli zápas úplně v klidu pod kontrolou.
Cítil jste se na ledě lépe než při sezonním debutu v Havířově před dvěma dny?
Určitě! I kdyby mi ale bylo dvaadvacet nebo třiadvacet, tak rok nehrát je hrozně dlouhá pauza. Ale už v úterý na tréninku jsem se cítil dobře a byl jsem překvapený, že jsem nebyl unavený. Uvidíme, jak to bude vypadat po dalších zápasech. Ty důležité teprve přijdou. Věřím ale, že budu lepší a lepší. Domácí zápasy každopádně mají několik výhod.
Jaké?
Že je na Kladně malé hřiště. Nemusím tolik bruslit, můžu hrát víc u mantinelu, což jsem měl vždycky rád. Nemusíš taky nikam pět hodin cestovat a hraješ před domácími fanoušky.
Tělo vás nebolí? Sneslo druhý zápas během tří dnů?
Vůbec nebolí, vůbec ne. Právě že naopak. V klidu bych hned teď mohl jít hrát další zápas. S osobními souboji vůbec nebyl problém, vždyť mám 117 kilo. To mi v tomto ohledu pomáhá. Pokud se nebude hrát ve tvojí třetině nebo nahoru dolu, mají taková kila ohromnou výhodu.
Od druhé třetiny jste chodil i na oslabení, na která vás trenéři běžně neposílají. Proč?
Hlavně proto, abych se dostal do únavy. Aby mi to něco dalo, abych řekl: jo, jdu hrát. Proto jsem si chtěl zahrát, abych byl častěji na ledě. To byl jediný důvod. Při play off na led tak často chodit nebudu.
Z čeho jste měl největší respekt, když jste se nyní vracel do zápasového zatížení?
Nevěděl jsem, jak to bude vypadat v osobních soubojích, protože při trénincích do tebe hráči nepůjdou naplno. A pak taky jde o zápasovou reakci, rychlost. Ne o rychlost bruslení, ale o reakci, kdy se musíš během krátkého momentu rozhodnout, co zrovna udělat. Rychlost rozhodování se nedá natrénovat.
Máte nyní z hokeje radost, když zase můžete hrát?
Radost je vždycky, když člověk není unavený. Když tam je nějaký pozitivní výsledek. To byl hlavní důvod, proč jsem se vždycky snažil trénovat navíc. Abych si zápas mohl užít a netrápil se. Nesnáším situace, kdy na led musím jít nadoraz. Táta mi vždycky říkal, že nejsem tak velký bojovník, takže musím mít natrénováno víc než ostatní, abych si to užil. Proto se snažím trénovat tvrději, než je pak zápas. Abych si ho mohl užít. Nejhorší je, když jsi unavený a musíš dát gól. To je největší frustrace sportovce, když ví, že musí, ale nemá z čeho brát.
A máte tedy teď z hokeje radost?
Radost... Potřebuju do sebe dostat tu soutěživost, zápal, výzvu bojovat o puk a touhu dát gól. Když je člověk mladý, tak tím žije. A právě dát gól je jeho jedinou touhou. Proto jsem dřív vyhrával bodování. Když je člověk starší, přemýšlí úplně jinak. A má radost ze spoluhráčů, když se daří všem. Když se vyhrává, ani nemusíš být ta postava, která rozhoduje. Potřebuju dostat hlad po gólech a věřím, že to přijde, protože se to ode mě bude čekat.
Věříte, že to přijde v play off?
Doufáme. Uvidíme, jak to bude vypadat. Nesmíme předbíhat, všechno má svůj postup.
Pomáhá vám k radosti z hokeje, že nastupujete v lajně s Tomášem Plekancem?
No samozřejmě. Sehráli jsme spolu spoustu utkání, ví, jak si najet, nebojí se akce znova rozjet. Když se něco nepovede, nepanikaříme, nesnažíme se jenom odevzdat puk, protože tam není nikdo otevřený. S ním je výhoda, že máš puk víc na holi a nemusíš tam lítat nahoru dolů jak blázen.