Článek
Veřejný trénink Jaromíra Jágra s dětmi a dalšími mladými hráči klubu HC Oceláři Třinec.
Cesta Jágra po Moravě a Slezsku byla spojená s tripem Kladna po stadiónech moravských prvoligových soupeřů. V sobotu vyhráli Rytíři ve Frýdku-Místku 6:5 v prodloužení, v pondělí nastoupí v Ostravě proti Porubě a ve středu se představí ve Vsetíně. „V plánu bylo, že jsem chtěl nastoupit už ve Frýdku-Místku. Taky proto jsme si vyměnili utkání s Porubou. Chtěl jsem tyhle zápasy už odehrát, ale ještě se na to necítím. Nakonec to vyšlo na polovičku, potrénoval jsem si tady, ale na Moravě za Rytíře pravděpodobně neodehraju zápasy žádné," řekl 46letý útočník Kladna.
Jak to aktuálně vypadá s vašim návratem na led? Je to už blízko?
Taky bych rád věděl, v jaké fázi jsem. Nebudu zastírat, i když je to naše druhá nejvyšší liga, pořád je velice kvalitní soutěž. A na to, abych nějakým způsobem pomohl mužstvu, musím být fyzicky dobře připravený a být si jistý, že je malá šance se zranit. Až moje tělo řekne, jo, jsi připravený, tak nastoupím. V plánu bylo, že jsem chtěl nastoupit v sobotu ve Frýdku. Taky jsme si vyměnili zápas s Porubou, pak hrajeme ve středu Vsetíně. Chtěl jsem tyhle zápasy odehrát, ale ještě se na to necítím. Akce v Třinci byla spojená s tripem Kladna. Chtěl jsem to spojit všechno dohromady. Nakonec to vyšlo na polovičku, potrénoval jsem si tady, ale na Moravě za Rytíře pravděpodobně neodehraju zápasy žádné.
Pravděpodobně? Takže nějaká šance, že byste ve Vsetíně na led přece jen šel, existuje?
Hodně malá, spíš minimální. Věřím, že bych zápas mohl odehrát a možná bych se nezranil. Ale z mého pohledu to není potřeba. Jde spíš o to, abych se cítil na takové úrovni, kdy bude velká šance, že můžu nastoupit i v dalších zápasech. Není to o jednom, dvou utkáních. Jde mi o to, abych byl dlouhodobě schopný hrát na vysoké úrovni.
A pak naskočíte i v Třinci na střídavý start?
Nezacházel bych moc do detailů, bude záležet na tom, jak se budu cítit. Další důležitá věc je, jak na tom budu hokejově. To je důležité pro mě i pro Třinec. Nerad bych šel hrát za tým, kde by čekali, že jim pomůžu a já bych nebyl přínosem. To by nebylo dobré pro mě, ani pro Třinec. Na tuto otázku bychom si měli dát čas.
Na tenisové rozlučce Radka Štěpánka jste říkal, že hrát nebudete, že jste v takovém stavu, že byste se rozpadl. Tak zlé to není, ne?
Bylo to trochu nadnesené, ale na druhou stranu jsem si před měsícem natrhnul hamstring (zadní strana stehenního svalu - pozn aut.). Běhat nebo sprintovat po kurtu by asi nebylo nejlepší, co bych mohl udělat. Další věcí je moje rameno, které mě pobolívá. S tenisem nebyla žádná šance uspět. I když bylo v plánu, že bychom na pár míčků s Pavlem Nedvědem nebo Petrem Čechem nastoupili.
V Třinci jste absolvoval trénink s dětmi. Nabilo vás to novou energií?
Hlavní je, jestli nabil je. (usměje se) Je to pro mě radost nastupovat, nebo si zatrénovat s mladými hráči. Vidět jejich radost, jejich chuť do hokeje. U mě už se tak často nevidí, i když hokej miluju. Stáří vás negativně osloví, ne každé ráno je posvícení a radost vstát. Těch dní, kdy jste čerstvý a máte strašně moc energie, je minimum. Proto je radost se dívat na děti, jak se těší na každý trénink a mají z něj upřímnou radost. To nakazí každého, i mě. Byl jsem rád, že jsem si mohl zatrénovat. A doufám, že i jim to pomůže k nějaké motivaci být lepším hokejistou To samé se snažíme dělat u nás na Kladně.
Nabízí se otázka, zde nedozrál čas odejít do hokejového důchodu?
To by bylo hodně jednoduché. Ne. Já se snažím dělat to nejlepší pro náš klub. Ne pro mě, ale pro Kladno. Jsou situace, kdy nemůžete myslet jenom na sebe a musíte se určitým způsobem obětovat. Nejsem první ani poslední, kdo to tak cítí. Pořád věřím, že tím, že budu na ledě budu pro náš klub prospěšný. Možná se pletu a poznám, že to nemá cenu, ale teď tomu věřím. Je to i o sponzorech, divácích. Kdybychom měli stadión pro 20 tisíc lidí, měli pořád vyprodáno a sponzoři se na nás valili a volali, tak je to o něčem jiném a nemá cenu se někde plácat, když na to vyloženě nemáš. Situace je ale jiná a člověk musí dělat věci prospěšné pro klub, protože je k tomu zavázaný. Kdyby to šlo dělat jinak a jednodušeji, tak je to dobré. Je to taková výzva.
Trenér národního týmu Miloš Říha vás chtěl zlákat na pozici manažera národního týmu. Proč jste odmítl?
(smích) Je pravda, že s Milošem Říhou jsem mluvil, má odpověď byla jasná, že jsem aktivní hokejista. Bylo to ještě v létě, kdy jsem aktivní byl, no a teď jsem zraněný aktivní hokejista. V té době jsem měl jasno a tím to všechno padlo. Pro mě byla v tu dobu priorita někde jinde - hrát hokej a udělat maximum pro náš klub.
A jako hráče vás nechtěl?
Ne a ani se mu nedivím. Ani já, kdybych dělal toho manažera, bych se sám nechtěl. (smích)
