Dost jsem se změnil. Už nejsem tak naivní a hodnej, přiznává Jágr

Ta legendární šedesát osmičce upekla bábovku, což byla v legraci jediná Jágrova podmínka, aby na rozhovor dvou úspěšných českých sportovců kývnul. A během téměř hodinového streamu došlo na řadu témat. Zde jsou vybrané odpovědi nejproduktivnějšího Evropana v dějinách NHL.

Všechno se snažím brát pozitivně. Věřím totiž, že jedině ta největší kritika tě posune dál. I kvůli tomu si myslím, že pořád hraju. Stále jsou pochybovači, kteří řeknou: On už je starej, on na to nemá. A já jsem za to jedině rád, motivuje mě to. Věřím tomu, že kdyby tahle kritika nebyla, tak už dávno nehraju. Posouvá mě to dopředu.

Vždycky si říkám: Co ti lidi můžou (kritikou) udělat? Můžou tě zranit, že se ti budou vysmívat, ale s tím problém nemám. Tuhle zbraň jim vezmu, protože si dokážu udělat srandu sám ze sebe.

Jediný další způsob, jak ti můžou ublížit, je pomlouvání. To si zase řeknu, že nemůžu změnit věci, které nelze ovlivnit. Proto se to snažím neřešit, i když je to nepříjemné a bolí to. Hlavně když vím, že lidi nemají pravdu a jsem kritizovaný nespravedlivě. Ale to se nedá nic dělat, to je součástí každého zaměstnání.

Když jsem Kladnu šéfoval z Ameriky, logicky jsem nemohl mít všechno pod kontrolou. Za poslední dva a půl roku, co jsem zpátky v České republice, jsem jako majitel musel být víc aktivní. Začínáš od nuly, protože to, co si myslíš, že funguje, ještě neznamená, že to funguje doopravdy. I když tě lidi zklamali, vždycky jsem se jim snažil dávat druhou, třetí i desátou šanci. V tom jsem se za poslední roky dost změnil. Už nejsem tak naivní a hodnej, jako jsem byl. Vím, že i když lidi šanci dostanou, tak ne každý ji využije, nebo si jí váží. Někteří se nemají chuť změnit. I proto se měním dennodenně, ale je to těžký.

Kdybych hokej nemiloval, těžko ho budu dál hrát. Bez lásky se dá těžko něco dělat. Navíc jde i o motivaci dokázat pochybovačům, že furt můžeš hrát, že na věku nezáleží. Něčemu věřím, rozhodující je vůle a láska ke sportu. Věk je jenom číslo.

Největším úspěchem je asi zlato z olympiády v Naganu. Reprezentuješ zemi, v níž ses narodil, reprezentuješ deset milionů lidí. Na druhou stranu, na olympiádě nebo na mistrovství světa ne vždy vyhraje ten nejlepší, protože rozhoduje jeden zápas a momentální forma v daný den. Narozdíl od Stanley Cupu, kde se play off hraje dva měsíce, a to nejlepší mužstvo musíš ze sedmi zápasů čtyřikrát porazit. Proto věřím tomu, že kdo vyhraje Stanley Cup, si to opravdu zaslouží. To jsou top týmy.

Vyhrát olympiádu, protože jsem reprezentoval svou zemi, je ohromnej úspěch, ale vyhrát Stanley Cup je asi nejtěžší.

Mně se tak stejskalo... Bylo mi osmnáct devatenáct let a nebyl jsem zvyklej být rok bez svých kamarádů, na které jsem byl zvyklý od školy, bez rodičů a bez sourozenců. Půl roku jsem v týmu neměl krajana, pak k nám byl vytrejdovaný Jirka Hrdina. Díky tomu se mi hrozně moc ulevilo, najednou jsem tam měl aspoň někoho, s kým se můžu bavit česky.

Byl to hodně náročný rok a přál jsem si, aby už to skončilo. Už jsem ani nekoukal, jestli vyhrajeme, nebo prohrajeme. Já jsem si přál, abych už mohl jet domů (směje se). Dva dny po tom, co jsme vyhráli Stanley Cup, jsem se sebral a letěl domů. Ani jsem moc neslavil (opět se směje).

Mám rozepsanou knížku ještě se dvěma lidmi, v níž chci shrnout věci, kterým věřím a můžou lidem pomoct. Kniha nebude moc hokejová, chci ji udělat úplně jinak. Abych to vysvětlil; lidské tělo je jako stroj, mašina nebo computer. Určité věci, které nás někdo učí, že jsou dané, to tak není. Chtěl bych ze svých zkušeností ukázat pár věcí, díky kterým pořád hraju. Myslím, že stáří se dá zpomalit třeba o třicet procent. Aktivní činnost sportovce se dá prodloužit, když k tomu správně přistoupíš. Myslím, že lidi tomu budou víc věřit, protože budu mluvit ze svých zkušeností a toho, co jsem prožil.