Článek
Nemáte strach, jestli budete všechny své funkce stíhat?
Vždycky můžeš odejít, když něco nestíháš. Věřím ale, že se mi všechno podaří zvládnout.
Dlouho jste zvažoval, jestli kandidovat do výkonného výboru hokejového svazu?
Možná si řekneš, že mám víc funkcí než japonská kalkulačka... (směje se) Byl jsem oslovený, jestli by mě zajímalo být součástí hokejového svazu. Tohle téma mě zajímá a dobře vím, že jednou s aktivním hokejem skončím. Byl bych rád, kdybych své zkušenosti a názory mohl předat dalším, třeba to někomu pomůže.
Staronový prezident svazu Král prohlásil, že za čtyři roky můžete být jedním z těch, který po něm funkci převezmou. Lákala by vás tato možnost?
Rád dělám věci, u kterých cítím, že jsem prospěšný. Proto na tuhle otázku nedokážu odpovědět, když jsem teprve před pár dny vstoupil do výkonného výboru.
Do toho se snažíte udržovat v kondici i jako hráč...
Pro mě je daleko lepší trénovat na ledě, nikdy jsem nebyl velkým zastáncem přípravy na suchu. Kvůli koronaviru ale minulá sezona skončila už v březnu, rozpustil se led a pěti nebo šestiměsíční přestávka mezi tréninky na ledě je pro mě zabíjející. Nezbývá mi ale nic jiného než se s tím poprat, pokud budu chtít pokračovat v hokejové kariéře.
Stále nejste rozhodnutý, jestli budete dál hrát?
Čas mě netlačí. Výhodou je, že s Kladnem budeme hrát nižší soutěž, ve které jsou nejdůležitější až poslední měsíce sezony. Uvidím, jak se budu cítit na jejím začátku. Nemusím se do ničeho tlačit. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud nebudu připravený a rovnou do toho skočím, je velká pravděpodobnost zranění.
Potěšilo vás rozhodnutí svazu, že i příští rok postoupí vítěz první ligy přímo do extraligy, pokud splní licenční podmínky?
Upřímně řeknu, že kdyby se zavedla baráž, byla by to poprava a zabiják klubů z nižší soutěže. Zvlášť v dnešní době koronaviru, v níž sehnat peníze bude problém i pro extraligové kluby. O těch z nižších soutěží ani nemluvě. Nevěřím tomu, že by v současné situaci dokázal prvoligista postoupit. U přímého postupu naopak už dopředu víš, co tě čeká. Nemusíš konkurovat lepším a movitějším klubům z vyšší soutěže, protože se s nimi v baráži nepotkáš.
Před třemi týdny proběhlo médii, že byste formou střídavých startů mohl nastupovat i za Spartu v jejích domácích zápasech, z čehož by finančně profitovalo i vaše Kladno. Dokážete si takový scénář představit?
Kdybychom byli zajištěným klubem a neměli žádné starosti, tahle myšlenka by v mé hlavě vůbec nebyla. Jenže bohužel nemám na starosti jen sebe a jako majitel Rytířů jsem zodpovědný za celý klub, včetně jeho mládeže. Kdybych řešil jen sám sebe, tak už hokej dávno nehraju. Musím se pokusit sehnat co nejvíc peněz. Nejsem člověk, který by si řekl, že musím hrát jen za Kladno. A že když to tak nebude, tak klub radši nebude vůbec existovat.
Takže si dokážete představit, že byste v sezoně oblékal i dres jiného klubu?
Dokážu a nemluvím konkrétně o Spartě nebo jiném klubu. Opravdu si to dovedu představit, ale jen proto, že by z toho profitovali Rytíři. Podmínkou by samozřejmě bylo, že v nejdůležitější části sezony, tedy v play off, bych hrál jen za Kladno. Jakákoliv spolupráce s extraligovým klubem by tak končila v lednu.
Vnímáte ale, že pro většinu kladenských fanoušků je Sparta historicky největším rivalem, takže by nepřekousli vidět vás v jejím dresu?
Samozřejmě to vnímám. Kladenský klub ale beru jako své dítě, ke kterému mám zodpovědnost. Jestliže je tady otázka života a smrti, přežití a nepřežití, čímž neříkám, že konkrétně je, musíš se prostě rozhodnout jinak, než by ses rozhodoval v běžné situaci. V téhle chvíli ale ani nevím, jestli budu pokračovat v kariéře. Pokud ano, chci hrát tak, abych se za své výkony nemusel stydět. Abych měl pocit, že když nastupuju, jsem přínosem. Ne na obtíž. Nechci, aby se mi lidi smáli a pomlouvali mě.
Jaké máte pocity po čtvrtečním prvním jednání Národní rady pro sport, jíž jste se stal, stejně jako bývalý fotbalista Pavel Nedvěd, členem?
Za dvě hodiny čtvrteční schůzky jsem získal spoustu nových informací o financování sportu, možná víc než za posledních deset let. Svými zkušenostmi získanými během své kariéry, ale i po ní jako majitele Rytířů, bych chtěl pomoct, aby byl sport v České republice lepší a lepší.
A vaše konkrétní vize, jak českému sportu nejvíce pomoct?
Vyrůstal jsem v úplně jiném systému, než který máme teď. Je těžké srovnávat, ale když jsem byl mladý, tak spousta kvalitních reprezentantů, kteří končili aktivní kariéru, začali trénovat mládež, což mně osobně moc pomohlo. Jenže v současném sportu, i hokeji, finance na mládež chybějí.
Proto se bývalí hokejisté do práce s mládeží moc nehrnou?
I když trenéři hokej milují, jsou dotlačeni k tomu, že místo toho vezmou jinou práci. Práci, kterou sice tolik nemilují, ale finančně jim pomůže. To je ten největší problém a navýšení dotací do sportu by ho mohlo pomoct vyřešit. Uvědomuju si ale, jak složité shánění peněz je, zvlášť když sportů jsou desítky a nejde jen o finanční podporu hokeje. Vymyslet systém, se kterým budou spokojeni úplně všichni, je asi nemožné.