Článek
Jak se těšíte na mistrovství Evropy?
Moc. Šampionáty jsou vždycky takovou třešničkou sezony, i když jsou vlastně uprostřed. Po zvládnuté kvalifikaci si chceme turnaj hlavně užít, ale samozřejmě se budeme snažit předvést adekvátní výkon, který snad bude stačit na co nejlepší výsledek. Jedeme do Maďarska s velkým odhodláním.
Je ve vašich silách navázat na osmou příčku z loňského mistrovství světa?
Bude to složité, laťka je nastavená vysoko. V minulosti se nám navíc stávalo, že po povedeném světu přišlo hodně nevydařené Euro. Toho se tentokrát chceme vyvarovat. Náš první cíl je postoupit ze skupiny. Ale nejsme Francie nebo Norsko, abychom vyhlašovaly útok na nejvyšší příčky, i když bychom tam rády směřovaly. Podle mě je lepší zůstat nohama na zemi.
Vy jste se loni stala nejlepší střelkyní MS, tým na vás stojí. Jak tlak snášíte?
Upřímně? Takovou roli mám moc ráda, asi je to na hřišti i vidět. Zodpovědností se nenechávám svazovat. Zároveň musím říct, že házená nikdy není o jedné hráčce, i když se to tak někdy může zdát. Tým je složený ze šestnácti holek. Samozřejmě má někdo větší a někdo menší zodpovědnost, ale každá z nás zná svou roli. Makáme na sto procent, jen každý má těch sto procent někde jinde.
V čem vám pomůže nabitá minulá sezona, v níž jste si poprvé ozkoušely i olympijskou kvalifikaci?
Určitě jsme o rok starší a zkušenější. Každý zápas nás posouvá. Složení týmu pod norským trenérem Bentem Dahlem zůstává stále stejné, takže bychom na mistrovství Evropy mohly ukázat náš progres.
Markéta Jeřábková (vlevo) a norský kouč české reprezentace Bent Dahl
Vedle vás rostou mladší spojky jako Charlotte Cholevová, Julie Franková nebo Natálie Kuxová. Jak vidíte jejich posun?
Velmi pozitivně, zlepšují se po mentální i herní stránce. Je to pro nás ohromně důležité, protože mezi roky 1990 až 1996 u nás nastal generační propad. Z těchto ročníků máme v reprezentaci jen dvě hráčky. Co nejdřív tak bylo nutné zapracovat mladší holky, které potřebují co nejvíce náročných zápasů, to samozřejmě chvíli trvá. Není to výmluva, ale realita.
Ve skupině vás postupně čeká Rumunsko, Srbsko a Černá Hora. Jaké jsou šance na postup?
Skupina je nejvyrovnanější na turnaji, naprosto otevřená pro všechny. A pro nás asi nejhratelnější, i když nás čekají tři ohromně náročné zápasy. Známe naše hranice a naše limity. Ale když pojedeme na sto procent a nic nevypustíme, což v nároďáku ani nejde, tak se můžeme těšit na pěkný výsledek.
Narazíte na tři horkokrevné balkánské soky. Je šance využít mentality soupeřek a trochu je vyprovokovat?
Já zrovna nejsem takový typ, který by na hřišti vyhledával konflikty, protože vím, že to nikam nevede. Nějaké hráčky v týmu to umí a může nám to pomoct, protože Balkánky je snadné vyprovokovat a rozladit.
Vy od roku 2020 naopak působíte na chladném severu. Nedávno se v obrovských finančních problémech ocitl váš bývalý tým, norský Kristiansand, jenž na poslední chvíli odvrátil bankrot. Jak jste celou situaci prožívala?
Zažila jsem tam nejlepší dva roky kariéry a ke klubu mám citovou vazbu. Ale sportovní svět je strašně křehký a nehroutím se, když se něco takového stane. Úplně mě to nepřekvapilo, finanční problémy se kolem klubu točily už nějakou dobu. S bývalými spoluhráčkami jsem to řešila, byly jsme ve spojení. Jsem ráda, že se Kristiansand dostal z nejhoršího a stabilizoval se.
