Článek
Během tří let v Plzni dvakrát skončila na druhém místě v tabulce interligových střelkyň, při finálovém tažení v ročníku 2021/2022 byla dokonce nejlepší kanonýrkou celé soutěže. Už dříve však Fenclová, dívčím jménem Galušková, avizovala, že neplánuje dlouhou kariéru. „Chci celkem brzy založit rodinu,“ říkala. „Plánovala jsem to už loni, ale holky mě překecaly, ať ještě rok dám,“ usmála se nyní.
V dalším ročníku už však bude Západočeškám chybět. „I na konci sezony už jsem moc nehrála. Chodila jsem akorát na sedmičky,“ poznamenala Fenclová. Jestli to byl její poslední rok na vrcholné úrovni, zatím neví. „Všechno je otevřené. Chuť bych asi měla, ale uvidím, jak budu zvládat mateřskou roli. Na tom všechno záleží,“ uvědomovala si.
Že kvůli rodinným plánům naplno nevyužije svůj házenkářský potenciál, s nímž by to mohla dotáhnout klidně i do elitních zahraničních lig, jí nemrzí. „Litovat toho asi nebudu. Vždycky jsem chtěla hrát hlavně pro radost. Házenou miluju, vyrůstala jsem s ní odmala a vždycky bude mít místo v mém srdci, ale teď se hlavně těším na novou životní etapu,“ usmála se.
Čtyři stříbra v nejvyšší domácí soutěži získala se Slavií, jedno po návratu do rodné Plzně, kde si poslední tři roky nemůže vynachválit. „Bylo to úžasné,“ libovala si. Nastupovala totiž v rodinném klanu Galuškových vedle sestry Dominiky a sestřenice Lindy. Jednou z trenérek navíc byla teta Jana a maminka Soňa dělá v týmu masérku. „Bylo super být doma mezi nejbližšími a zase si zahrát s holkami, se kterými jsem vyrůstala,“ svěřila se Fenclová.
Teď je bude sledovat jen z tribuny. „Asi budu hodně nervózní. Sedět v hledišti je o dost horší než být na hřišti, prožívám to o dost víc. Ale těším se, bude zajímavé vidět to z druhé strany,“ poznamenala.
Je trochu překvapivé, že za během své (dosavadní) kariéry nedostala pořádnou příležitost v české reprezentaci. Mládežnické akce objížděla pravidelně, do dvaceti let nasbírala i šestnáct startů za seniorský výběr, od roku 2018 ale v národním týmu chyběla. „Samozřejmě mě to mrzí stejně jako asi každého sportovce. Ale žádnou křivdu rozhodně necítím,“ vysvětlila.
Po nástupu norského kouče Benta Dahla před dvěma roky totiž sama realizačnímu týmu oznámila, že reprezentovat v kombinaci s civilním zaměstnáním by stíhala jen velmi obtížně. „Uvědomovala jsem si, že tomu nejsem schopná dát stejně jako ostatní holky. Nechtěla jsem někomu zabírat místo,“ doplnila Fenclová.
