Článek
Co vás přimělo k nečekanému comebacku?
Velkou roli hrálo to, že se změnili trenéři. Tomáš Hlavatý mi hned po nástupu volal, jestli bych týmu nepomohla, protože na střední spojce nyní reprezentaci tlačí bota, jelikož chybí hned tři hráčky. (Markéta Jeřábková, Natálie Kuxová i Julie Franková, pozn. red.)
| Rozpis zápasů českých házenkářek v baráži o MS 2025: |
|---|
| čtvrtek 10. dubna 17:15 (Chomutov): Česko - Ukrajina |
| neděle 13. dubna 18:00 (Jonava, Litva): Ukrajina - Česko |
Otevřená komunikace byla oproti předchozímu realizačnímu týmu příjemnou změnou, že? Norský kouč Bent Dahl před rokem zmiňoval, že s vámi hovořil a nabízel vám návrat, vy jste tvrdila opak.
Za minulého trenéra to bylo takové nešťastné. Nevím, k čemu došlo. Je pravda, že před dvěma lety jsem odmítla pozvánku do širší nominace a vedení jsem napsala, že se reprezentace vzdávám. Brala jsem to za uzavřené a už jsem nečekala, že bych se mohla vrátit. Ale nikdy nepřišlo žádné oficiální vyjádření, že jsem kariéru v národním týmu ukončila. A tak když přišla nabídka od nových trenérů, zvažovala jsem to.
Jaké pro vás bylo rozhodování?
Hodně složité. Už nejde jenom o mě, mám rodinu a práci. Napoprvé jsem řekla, že to na 90 procent nedám. Neříkám, že mi ujel vlak, ale už nejsem profesionálka a nejsem zvyklá trénovat každý den, takže jsem netušila, jestli bych na tuhle úroveň stačila. Doma jsme vedli dlouhé diskuze. Vždyť já jsem nebyla týden od syna ani jednou v životě.
Díky čemu nakonec převážil verdikt, že český dres ještě oblečete?
Cítila jsem, že tým při spoustě zraněních potřebuje pomoct. A taky jsem měla pocit, že jsem v reprezentaci neprožila opravdový konec. Řekla jsem si, že by to mohla být hezká tečka za kariérou.
Iveta Korešová v reprezentačním dresu na archivním snímku.
Takže kvalifikaci s Ukrajinou rovnou vnímáte jako jednorázovou výpomoc a rozlučku v jednom?
Momentálně jsem nastavená tak, že chci co nejvíc pomoct týmu, aby se povedlo postoupit na mistrovství světa a mladé holky tam mohly získávat zkušenosti. Ale dveře si na sto procent nezavírám.
To by pro vás mohlo být lákadlem i domácí mistrovství Evropy příští rok.
Všichni říkají, že už je to za chvíli. (směje se) Ale pro mě a moje tělo to za chvíli není. Už po konci minulé sezony v Písku jsem si říkala, že s házenou seknu. Pak jsem se rozhodla, že týmu pomůžu alespoň do prosince. Ale přece jsem v tom holky nemohla nechat, a tak jsem konec zase oddálila. (usmívá se)
A v létě přijde další dlouhé zvažování?
Přesně tak. Nechci teď rezolutně říkat, že po sezoně skončím. Zároveň se ale netajím tím, že bych chtěla druhé dítě. Každopádně si to nechávám otevřené. Není jednoduché se vzdát něčeho, co dělám celý život. Ale vím, že moje dny na nejvyšší úrovni se blíží ke konci.
Přitom stále jste suverénně nejlepší střelkyní interligy. Jak to děláte, že se udržujete v takové formě?
Sama nevím. (směje se) Asi čerpám ze svých zkušeností, což na domácí ligu stačí. V zápasech skoro neslezu ze hřiště, hraju takřka celých 60 minut a moje tělo je pak rozsekané tři dny. Ale i díky čtyřletému synovi žiju aktivní život. Když se člověk stane rodičem, nikdy se nenudí a je neustále v poklusu. A taky mi pomáhá, že absolvuju jenom tři tréninky týdně. Od pondělí jsem jich v reprezentaci měla víc než za celý týden v klubu.
Jak tuhle porci v Chomutově nyní zvládáte?
Zatím dobře. Cítím se, jako kdybych ani z reprezentace ty tři roky nevypadla. Zatím máme spíše taktickou přípravu a cvičíme kombinace.
Musela jste si v práci kvůli srazu brát volno?
Rovnou jsem řekla, že kvůli házené nejsem ochotná si brát dovolenou, a naštěstí mi vyšli vstříc. (usmívá se) Dělám fakturace v jedné maďarské cestovní kanceláři, na poloviční úvazek. Takže nějakou práci dělám během volna z Chomutova, zbytek doženu příští týden.
Jaký je návrat do kolektivu národního týmu, za poslední léta dost omládl?
Na pokoji jsem s vrstevnicí Hankou Kvášovou, která se taky vrátila po třech letech, a zrovna jsme si notovaly, jak je všechno v pohodě. Holky nás mezi sebe vzaly výborně, užíváme si to. Doufám, že svými zkušenostmi pomůžeme k postupu. Samozřejmě nečekám, že budu stejně jako v Písku na hřišti šedesát minut. Spíš tam budu chodit ve chvílích, kdy bude potřeba dát hře řád a klid. S touhle rolí jsem úplně v pohodě a těším se na ni.
