Článek
Zatímco vaši krajanku Sáru Kouskovou čeká boj o potvrzení své pozice, vy jste v žebříčku teď 41. ze 60 účastnic olympiády. Dodává vám to klid před turnajem?
Určitě, mám to na 99,9 procenta jisté. Každý turnaj stejně hrajeme naplno, ale bude fajn, až se žebříček v pondělí uzavře. Už je to dlouhé, kvalifikační období trvá dva roky, táhne se to, lidé se ptají. I sem díky tomu přijela spousta světových hráček. Ale tak to bylo vždycky, máte tlak zvenku i sami na sebe, že na hrách chcete být, tak je to náročné.
Vám se to ještě před dovršením třiceti let povede potřetí, to je parádní bilance.
Jsem na tour už čtrnáct let a je znát, že už mi není šestnáct, občas tělo zabolí. Ale fyzicky i psychicky držím, za to jsem moc ráda, že pořád můžu hrát na takové úrovni.
Do okruhu favoritek patříte i v Berouně.
Přijela jsem s nejvyššími cíli, chtěla bych vyhrát. S tím sem jezdím vždy. Turnajový kalendář je hodně nabitý, přišlo mi, že jsme hráli úplně všude, tak jsem moc ráda, že si můžu zahrát doma. Navíc ke Karlštejnu jsem jezdila za babičkou a dědou, takže to tady mám, jako bych se vracela do dětství.
Směrem k olympiádě už pak budete mít volnější program?
To ano, ale pak to bude zase hodně intenzivní, protože hned po olympiádě mám tři docela velké turnaje: Scottish Open, Women’s Open na St. Andrews, kam už jsem se kvalifikovala, a Irish Open. Léto bude nabité.
Nicméně ten nejsledovanější turnaj proběhne v Paříži. Už jste na tamním hřišti hrála?
Asi před patnácti lety, vyhrála jsem tam takový juniorský turnaj asi o patnáct ran. (úsměv) Tak se těším, že se tam vrátím a uvidím ty změny.
Co všechno na hry chystáte? Na botách budete mít speciální design s Eiffelovkou…
Už je mám, ráno jsem se s nimi fotila, ale ještě jsem je dala do auta, abych je měla až na olympiádu. Samozřejmě chystám i speciální oblečení a bag, který bude úžasný a designovaný podle nás. Spousta detailů a věcí, které k olympiádě patří. A těším se i na tu soudržnost týmu, která je na olympiádě boží.
Budete v Paříži bydlet v olympijské vesnici?
První dny ano, pak se přestěhujeme blíž k hřišti. Je asi 45 minut daleko, ale s dopravou to může být hodinu a půl. Takhle jsme jezdili i v Tokiu a úplně nám to nesedlo, protože jsme začínali i v sedm ráno, tak jsme odjížděli z vesnice ve tři v noci, abychom tam v pět byli. Proto letos chceme být blíž, abychom se i vyspali.
Po Rio de Janeiru a Tokiu zažijete olympiádu poprvé v Evropě. Dorazí vám fandit o to víc známých?
Až mě to pořád překvapuje, kolik lidí už si koupilo lístky. Průběžně mi oznamují: Budu tam, budu tam. Tak super, že to bude velké.
Určitě s vámi bude i váš manžel Sean, který vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Letní termín her mu tak zapadá do programu a může působit v roli caddyho.
Bude se mnou celé léto. Během akademického roku nemá volno vůbec, léto se dá nakombinovat, což je super. Už olympiáda v Tokiu byla pro nás speciální, i když jsme ještě nebyli svoji ani zasnoubeni.
Co by vás letos v Paříži potěšilo?
Hrozně ráda bych se umístila lépe než v Tokiu (23. místo), věřím, že na to mám.
