Ze syna je teď sparťan, říká mistr ligy s Baníkem. Magera otevřeně o životě po kariéře a práci maséra

„Byl jsem spokojený, všechno klapalo. Jenže v květnu mi řekli, že končím. Byl jsem v šoku,“ říká hořce Magera, mistr ligy s Ostravou a bývalý útočník Mladé Boleslavi, v rozhovoru pro Sport.cz. Nyní občas masíruje v salonu v Poděbradech, kope za Slovan Poděbrady okresní přebor a trénuje tamní přípravku.

Kdo vás přivedl k práci maséra?

Po konci kariéry jsem přemýšlel, co bych mohl u fotbalu dělat, aby to mělo význam i finanční. Komunikoval jsem se šéfem Mladé Boleslavi panem Dufkem. Ptal se mě, co umím, co bych mohl do klubu přinést. Napadla nás maséřina. Vždycky mě bavilo pomáhat ostatním, být jim k dispozici. Udělal jsem si masérský kurz, následně jsme se s panem Dufkem domluvili na tříměsíčním zkušebním období.

Jak na vás reagovali bývalí spoluhráči?

Tušili, že bych se mohl do Boleslavi vrátit jako masér. Přijali mě v pohodě. Někteří jsou v Boleslavi doteď - Tomáš Ladra, Honza Šeda, Marek Matějovský.

Matějovskému jste tedy pomohl prodloužit kariéru.

Vidíte, tohle mě nenapadlo, asi na tom něco bude.(směje se) Ne, vážně. Chodil za mnou většinou před tréninkem. Má operovanou achilovku, která je ráno ztuhlejší. Pomáhal jsem ji uvolňovat. Je skvělý, že Marek pořád hraje, klobouk dolů před ním. Na druhou stranu se nedivím. Nikdy nic nevypustil, nechtěl žádné úlevy. Je v tomto výjimečný, proto hraje tak dlouho. Ale abych se vrátil k maséřině. Po zkušební lhůtě jsme se domluvili na normální smlouvě.

Trenéřinu jste nezvažoval?

Měl jsem trenérskou licenci B, ale o profilicenci jsem neuvažoval. Fotbalový život je složitý, skoro nejste doma. Nevíte, jak dlouho budete na jednom místě. Při kariéře mě tohle netrápilo, většinou jsem byl sám. Když jsem s fotbalem končil, už jsem ale rodinu měl. Nechci tahat děti ze školy a vsadit je do cizího prostředí v místě, kde bych dostal nabídku na trénování. U dospělých nikdy nevíte, kdy vás vyhodí.

V roli maséra jste byl ale také často od rodiny.

To ano, ale uklidňovalo mě, že maséři většinou zůstávají v klubech nejdéle ze všech. Jsou s nimi spjatí.

Jenže vy jste letos na jaře, po dvou a půl letech, v Mladé Boleslavi skončil. Z jakého důvodu?

Čekalo se, že se vymění trenér. Padala různá jména nástupců pana Hoftycha. Ale já si vůbec nepřipouštěl, že bych měl být vyměněn i já. Byl to pro mě docela šok. Skončil jsem v pátek, o víkendu byl jmenován trenérem Marek Kulič.

Zdůvodnilo vám vedení svůj krok?

Řekli mi jen, že chtějí spolupráci ukončit, že si přivedou člověka, který je s Mladou Boleslaví víc spjatý. Přivedli zpátky Honzu Skoupého, kterého jsem zažil ještě jako hráč. Počítal jsem, že se vrátí, prvoligový klub by měl mít dva maséry. Když bylo hodně práce, vypomáhal mi kustod. Tak by to ale nemělo na nejvyšší úrovni fungovat.

Co se vám tehdy honilo hlavou?

Cítil jsem takové zvláštní prázdno. Dodnes nechápu, proč k tomu došlo. Neslyšel jsem na sebe žádnou stížnost.

Je ve vás hořkost?

Kluci byli s masážemi spokojeni, bylo pro mě hodně těžký se s vyhazovem smířit. Už se k tomu nechci vracet.

Jaké byly vaše další kroky?

Manželka s tchýní měly v té době už otevřený salon na kolonádě v Poděbradech. Udělal jsem reklamní letáky, roznášel je po městě, abych salon zpropagoval. Začal jsem v něm masírovat.

Nabídka z nějakého profesionálního klubu nepřišla?

Nedávno se mi ozvala Vlašim. Odmítl jsem, mám rozjeté dvě mimofotbalové věci, které chci dotáhnout do konce a věnovat se jim poté naplno. Nebudu konkrétní, nechci nic zakřiknout.

Maséřinu opustíte?

Je ještě brzo na takové úvahy. Teď masíruju v salonu a trénuju přípravku ve Slovanu Poděbrady, kde mám i syna Matyáše.

Člověk je z fotbalu zvyklý na slušný příjem, po kariéře jde s penězi razantně dolů. Perete se s tím nárazem doteď?

Pro ty, kteří dali všechno fotbalu a nepřemýšleli, že je pro ně důležitá i škola, tahle situace není jednoduchá. Což je můj případ. Bez maturity pro mě bylo těžké něco sehnat, do něčeho vstoupit. Pokud člověk nemá ve fotbalovém prostředí známé, kteří by ho vzali k sobě, je to složité. Není sranda tohle ustát, když jste zvyklý na určitý standard. Pokud si fotbalista nenašetří během kariéry, je to pořádný sešup. Nejen pro něj, ale pro celou jeho rodinu. Psychika dostává na frak. Myslí si, že ho někdo osloví, pomůže mu. V této době ale není legrace najít práci, která by vás bavila a zároveň uživila. Musím bojovat.

Chybí vám velký fotbal?

Ani ne. O víkendu si jdu zahrát za Slovan Poděbrady okresní přebor, jsem rád. Stáhnul jsem se do středu zálohy, ale góly střílím dál. Soupeři jsou většinou starší pánové, jako já, což je příjemný.

Jdou po vás?

Byly zápasy, kdy mi protihráči dali, jak se říká sežrat, že hraju v této soutěži. Ale už jsem se s tím smířil. I s pokřiky a nadávkami. Zažil jsem jich v kariéře dost, jsem zvyklý.

Chodíte na první ligu?

V Boleslavi jsem od té doby nebyl. V Poděbradech většina kluků fandí Spartě nebo Slavii. Syn mi teď v létě řekl: Tati, když tě z Boleslavi vyhodili, můžu začít fandit Spartě? Takže jsme vyrazili na Letnou, na první kolo s Olomoucí. Matyášovi jsem ve fanshopu koupil dres a šli jsme koukat. Byl nadšený, je z něj teď sparťan.

V Baníku jste zažil mistrovskou jízdu v sezoně 2003/2004. Zkusil jste si ale také dvě zahraniční angažmá - v anglickém Swindonu a rumunském Temešváru. Na kterou štaci vzpomínáte nejvíc?

Se Swindonem jsme v Anglickém poháru vyřadili Wigan, který hrál tehdy Premier League. Tohle byl velký zážitek, na tu neskutečnou euforii na stadionu nikdy nezapomenu. Ale celkově pro mě bylo angažmá v Anglii náročné. Přicházel jsem v pozici jakési hvězdy, byl jsem v té době v reprezentaci. Tým trénoval Paolo Di Canio, italská ikona. Hráli jsme technický fotbal, soupeři byli spíš siloví. O každý balon jsem sváděl souboje s dvoumetrovými obránci. Bohužel jsem si krátce po příchodu natrhl zadní stehenní sval, měsíc a půl jsem byl mimo. Návrat do sestavy byl složitý, ve Swindonu se dost točili hráči.

A Temešvár?

Temešvár byl jedním z nejhezčích období. Fotbalově i finančně. Dostal jsem se do reprezentace, s Temešvárem jsme hráli Pohár UEFA. Narazili jsme na Ajax nebo na Manchester City. V té době City přebíral katarský majitel, hráli za něj například Kompany a Balotelli. Na Etihad to byl fantastický zážitek.

Ještě před odchodem do Swindonu jste měl nabídku z Ruska. Prý jste měl už odbavený kufr, ale neodletěl jste.

Kufr odjel, mířil jsem k bezpečnostním rámům. V tom mi volal manažer, že vyhodili trenéra, který mě chtěl. Stál jsem jako opařený, nechtěl jsem tomu věřit. Stejně, jako teď v Mladé Boleslavi.