Článek
Není to tak dávno, kdy Miroslav Kříž z pozice šéfa Viktorie Plzeň plánoval výstavbu stadiónu pro třicet tisíc lidí. Součástí mělo být gigantické nákupní centrum a sportovní zázemí, které bude všem brát dech. A také vodní svět plný tobogánů a možností pro welness. Dokonce i o vybudování kryté sjezdovky po vzoru šejků z Dubaje se mluvilo.
Z toho však nic nebude. Přichází návrat do reality. Kříž nejen že v květnu za záhadných okolností zmizel, ale návdavkem v klubu ještě z dob jeho působení zůstaly dluhy. I proto se Plzeň po skončení minulého ligového ročníku dostala do problémů.
A hrozil výprodej hráčů. „V květnu jsme prožívaly těžké chvíle,“ přiznal Adolf Šádek, generální manažer. Ty přetrvaly i do startu ligy. Ale už jsou definitivně zažehnány. Plzeň totiž představila včera nového majitele, kterým je olomoucký podnikatel Tomáš Paclík.
„Jsem rád, že se vedení podařilo zajistit nového majitele a nejsme v situaci, kdy musíme hráče prodávat pod cenou třeba do Turecka. Vždyť ty nabídky, které nám na naše fotbalisty chodily, to byla nehoráznost,“ vařila se krev v šéfovi plzeňské lavičky Pavlu Vrbovi při vzpomínkách starých jen pár dnů či týdnů.
S představením nového majitele se nejen jemu ulevilo. „Pro všechny je uklidňující, že se situace vyjasnila,“ prohlásil Vrba, trenér současného ligového lídra. ¨
„Přetrvávající spekulace o našem majiteli nám situaci nijak neusnadňovaly. Jde o jasný signál, že náš klub je zdravý a funkční,“ dmul se pýchou generální manažer Západočechů Adolf Šádek při představení nového majitele.
Paclík však není majoritním vlastníkem. Je v čele skupiny investorů, která vlastní akciovou společnost Viktoria Plzeň 1911. Ta získala akcie od seskupení Dratanore disponující plzeňskými akciemi po odchodu Miroslava Kříže z klubu na jaře 2009, kdy tehdy vlivný podnikatel kandidoval do vedení ČMFS a vzdal se všech funkcí v západočeském klubu.
Nervy místo zábavy „Prakticky celý poslední rok jsem obchodně trávil v Plzni. Chodil jsem zde na fotbal, který pro mě byl donedávna hlavně zábavou. Teď jsou to už nervy. Před sezónou mě totiž oslovil Adolf Šádek, že by plzeňský fotbal potřeboval pomoc. Vše jsem vyhodnotil a rozhodl se do klubu vstoupit. Přesvědčila mě hlavně skvělá organizace uvnitř společnosti,“ líčil Paclík cestu do čela plzeňského klubu.
„V minulosti jsem byl daňový poradce, ale dnes bych nevyplnil už ani vlastní přiznání. Mám firmu, která se poradenstvím zabývá. Hlavně však nakupuji, restrukturalizuji a prodávám firmy,“ přiblížil obsah své podnikatelské činnosti Paclík.
„Nejde o jednání tolik odlišné od fotbalu. I tady budeme restrukturalizovat,“ prohlásil mnohoznačně. „Pár věcí se totiž v Plzni určitě zlepšit dá, ale nechtějte po mně, abych odkrýval slabiny,“ usmál se Paclík.
Stejně skoupý na slovo byl při přesném pojmenování skupiny investorů, kterým velí. „Nemám v té skupině majoritní podíl. Ale jednapadesát procent nemá ani jiný z akcionářů. Jde o fyzické osoby, z nichž se žádná neangažuje v politice,“ prohodil jen. „Společnost ovládám manažersky. Financování i řízení klubu je mojí odpovědností,“ uvedl Paclík. „Ani já neznám z investorské skupiny další lidi. Jen Tomáše Paclíka. Ale po přesném rozvrstvení nepátráme,“ prohodil obchodní ředitel klubu Aleš Pangrác.
Závazky ke Spartě trvají Hned při nástupu musel nový majitel řešit svízelnou situaci. „Dlužíme Spartě osmadvacet milionů,“ přiznal Pangrác. „Závazky vůči Spartě skutečně trvají. A musím vyzdvihnout jednání šéfa pražského klubu Křetínského, který se zachoval velmi korektně,“ lebedil si nad jednou z prvních zkušeností ve fotbalovém světě Paclík.
Dočkal se však i opačných zkušeností. „Cítil jsem velké snahy klub rozprodat či rozebrat, ale jasně všem vzkazuji, že nic takového se konat nebude,“ prohlásil Paclík rezolutně.
Nový plzeňský boss je přesvědčený, že klub má velký potenciál. Současně s plněním odvážných sportovních cílů se však musí popasovat s problémem zoufalého stadiónu. Když se Plzeň před necelým měsícem střetla s Besiktasem Istanbul v Evropské lize, musela odehrát domácí zápas v Praze na Spartě, protože vlastní stánek ve Štruncových sadech je nevyhovující.
„Tohle je pochopitelně jedna z největších slabin. Ale jsem v klubu měsíc i s cestou, tudíž by nebylo fér, abych vynášel nějaké soudy v tomto směru,“ prohodil Paclík.
Křížovy plány jsou v koši Nicméně je jasné, že na kolosální plány zmizelého Kříže nedojde. Všechny jeho představy vyžadující si rozhodně miliardové investice se ukázaly jako nerealizovatelné. Rekonstruovat se tudíž bude současný stadión ve Štruncových sadech. Jenže otázkou je provedení stavby. „Město stadión prodat nechce,“ přiznal Pangrác.
Jasno je nicméně o podobě stánku po rekonstrukci. Kapacita bude místo Křížem slibovaných třiceti tisíc jen dvanáct a půl tisíce diváků. Zmizí atletický ovál, trávník se „posune“ směrem ke stávající hlavní tribuně. Za jednou z branek vyroste tribuna s novým zázemím, další dvě tribuny budou vycházet z ocelové konstrukce kupříkladu po vzoru Českých Budějovic.
„Hledá se vhodná forma financování. Minimum pro přestavbu je dvě stě milionů korun, top rekonstrukce by si vyžádala částku trojnásobnou,“ prozradil Pangrác. „Otevřeně říkám, že bychom se bohatě spokojili se základními úpravami v ceně dvou set milionů, protože stávající stadión prostě není fotbalový. A když přijde pět tisíc fanoušků, jsou skvělí, ale nevytvoří atmosféru jako na uzavřených tribunách třeba v Mladé Boleslavi,“ líčil Pangrác.
Jaký je časový horizont oprav však zatím zůstává absolutně nejasné. „Nejdříve se musí počkat na podzimní komunální volby. Pak se budou dělat první kroky,“ vysvětlil Pangrác. Nepůjde však o kroky stavební, tudíž je pravděpodobné, že ještě pár sezón budou muset plzeňští fotbalisté snášet nefotbalové podmínky vlastního stadiónu.
