Článek
Na světovém šampionátu v Mexiku v roce 1970 to Pelé z dálky zkusil, ale marně. Jeho dalekonosné pokusy nerozvlnily síť proti Viktorovi, anglickému brankáři Banksovi, ba ani urguayskému gólmanovi Mazurkiewiczovi. Po třetím zlatém brazilském triumfu se mohl konejšit jen tím, že očití svědci na Jaliscu v Guadalajaře o jeho magických střeleckých pokusech básnili, jako kdyby gólem skutečně skončily. I proto o nich Pelé ve svých memoárech psal jako o „nególech století". Zvlášť o tom, který zkoušel dát Ivo Viktorovi.
„Připadalo mi to jako věčnost. Přitom balon letěl vzduchem jen chvíli. Tři vteřiny. Možná čtyři. Zíral jsem na něj, hnal se zpátky do brány a vyčítal si, že budu za největšího osla pod sluncem. Dostat gól z půlky hřiště. Co z půlky... Vždyť Pelé střílel ze středového půlkruhu ještě na své polovině. Z dobrých šedesáti metrů. Nebo dokonce z pětašedesáti, jak tvrdili a později údajně i změřili," vzpomínal Viktor.
"Snad jen on na Jaliscu v Guadalajaře viděl, že jsem se vydal z brány moc daleko. Až k hranici šestnáctky. Anebo neviděl, protože i hlavu měl odvrácenou stranou, ale vytušil, protože po čase prozradil, že si mých výletů daleko z brány už před tím párkrát všiml. Proto měl chuť si na mě smlsnout. Udělat ze mě osla. Dát mi gól století. I ve své autobiografii se ostatně touhle střelou chlubil. A ve spoustě rozhovorů ji také připomněl," upozornila brankářská legenda.
Prý byli tři brankáři, jimž chtěl dát gól století. Nebo možná tisíciletí. "Já, Angličan Gordon Banks a Uruguayec Ladislao Mazurkiewicz. Docela pocta figurovat mezi takovými jmény. Mohl jsem ale tušit, co udělá. Než jsme se vydali na světový šampionát do Mexika, Pepík Masopust mi připomínal: "Dej si na něj pozor. Ten umí všechno!" prohlásil bývalý reprezentant.
"Nemusel, protože jsem to věděl. Čtyři roky předtím jsem to na Maracaná v Riu sám poznal. Chytal jsem vůbec první zápas v nároďáku a Pelé mi dal dva góly. Tedy jen dva, protože Brazilci nás mohli vyprovodit s přídělem dvakrát vyšším. Co dvakrát... Pozvali si nás v červnu šestašedesátého před cestou na mistrovství světa v Anglii, aby si vyzkoušeli, s čím na ně Evropané nejspíš vyrukují. Školili nás, že se nám z toho motala hlava. Pelé nejvíc. Fakt uměl všechno," přiznal Viktor.
"Čtyři roky nato jsem v Guadalajaře musel přidat: A dokonale. Anebo skoro dokonale, protože jeho lobu z šedesáti metrů scházely nakonec jen centimetry, aby zapadl do levého vinglu mé brány. I proto jsem levou tyč jaksi povědomě pohladil, když jsem k ní dopachtil. A s úlevou. Fotbalový svět přilepený u televizních obrazovek gól století neviděl a já s brankářskými rukavicemi praštit nemusel," vzpomínal s úlevou na muže, který nyní odešel do fotbalového nebe.