Vyletěl jsem do nebe a nechal se unášet, vzpomíná probuzený Kušej. Klapne přestup do ligy?

Sparta, Slavia či Baník své hráče do jednadvacítky nepustily kvůli MOL Cupu a otevřely se dveře pro nováčky včetně vás. Příjemná šance, viďte?

Jasně, můžu se ukázat. Ale upřímně: nominaci jsem vůbec nečekal, byl jsem překvapený, šťastný a vděčný. Když jsem přijel na sraz, byl jsem trochu nervózní. Kluci mají svoji sehranou partu, snažil jsem se do ní rychle zapadnout.

Bylo hodně speciální, vrátit se do reprezentace po tak dlouhé době? Cítil jste nostalgii?

Je to pro mě pocta, považuju se za staronováčka. Každopádně jednadvacítka funguje zcela jinak než devatenáctka, třeba servis o nás hráče se vůbec nedá srovnávat. I konkurence je větší, z druhé ligy je těžké se do jednadvacítky dostat. Na mém postu je tu hodně megatalentů, ale teď mám šanci. Hrajeme dva přáteláky proti těžkým soupeřům a můžu o sobě dát vědět.

Co všechno se u vás změnilo od léta 2019, kdy jsme spolu mluvili před EURO devatenáctek?

Za víc než tři roky se stala spousta věcí. Po EURO jsem šel z Drážďan na hostování do Wackeru Innsbruck, kde to bohužel nedopadlo dobře. Za rok jsem se vrátil domů do Ústí, kde jsem se slibně rozehrál, a po šesti letech jsem v Drážďanech definitivně skončil. Teď mám za sebou fajn rok a půl v Prostějově, o něm mluvím moc rád.

Mimochodem, kolik vám přibylo nových tetování?

Tenkrát před EURO jsem měl dvě, zato dneska jich je šestadvacet. Rodinné motivy, citáty a tak. Jsou to maličkosti, ale skoro všechno má svůj význam. Mám v plánu další kousky.

Zpátky k fotbalu: jste spokojený s podzimními pěti góly a šesti asistencemi v druhé lize?

V klubu opakuju, že jsem v Prostějově šťastný. Neznali mě, ale trenér Jarošík mě tam loni v létě chtěl. Díky němu mě vzali a já si postupně vybudoval pozici v týmu. Je to malý klub a mají mě tam rádi. Ve druhé lize bych jinam nešel.

A v první?

V Prostějově jsem domluvený, že pokud mi z první ligy přijde nabídka, s kterou klub bude souhlasit, půjdu o patro výš. Myslím, že ve dvaadvaceti mám ideální čas.

Je kolem vás rušno, mluví se o různých nabídkách. Pardubice, Teplice, Boleslav... Která adresa je pravá?

Je pravda, že se píšou různé věci. Třeba o Pardubicích vůbec nevím a netuším, kde se to vzalo. Do Teplic jsem měl jít už v létě, ale tenkrát to nedopadlo kvůli penězům, kluby se nedomluvily mezi sebou. Něco je ve hře a uvidíme, co se bude dít v zimní pauze.

Mrzelo by vás, kdyby přestup do ligy nevyšel?

Už minulou sezonu jsem měl povedenou a jak jsem zmiňoval, řešily se Teplice. Dával jsem tomu velkou šanci, ale nakonec jsem zůstal v Prostějově. Přišel tam trenér Šustr, který je náročný, což mi vyhovuje. Na začátku se nám nedařilo, ale časem jsme to zlomili a po podzimu ztrácíme jen sedm bodů na barážové pozice. Dařilo se mi a teď je ideální čas udělat krok dál.

Pokud to dobře dopadne, bude se vám z Prostějova těžko odcházet?

Zvykl jsem si tam a klub mi přirostl k srdci. Na to jsem naučený z Německa: je potřeba být zásadový a mít svůj klub rád, jinak to nemá cenu. Prostějov mi dal hodně, jsou tam super lidi. Pokud se přestup podaří, nebude se mi odcházet snadno.

Vraťme se ještě do Německa: do Drážďan jste odcházel už v patnácti a strávil jste tam čtyři sezony plus další rok v rakouském Innsbrucku. Co vám to dalo?

V Drážďanech jsem se naučil úplně všechno. Především to, jak vnímat profesionální fotbal, protože Němci jsou totálně jinde. Je těžké dostat se byť jen do druhé Bundesligy, kde se točí ještě větší peníze než v klubech české špičky. Venku jsem se naučil být na sebe přísný a ani v Česku se nenechávám strhnout k pohodičce.

Byl odchod z ciziny nevyhnutelný?

V Drážďanech se na mě údajně naštvali, že jsem odjel na EURO devatenáctek, přestože mi to dovolili. Pak jsem řešil návrat do Ústí, ale zničehonic přišlo hostování v Rakousku. Mezitím se v Drážďanech vyměnilo vedení i trenér, kromě pár lidí mě tam nikdo neznal.

Nepotřebovali vás?

Bylo to v rovině: buď tady budeš, ale odsedíš si to na tribuně, nebo dostaneš odstupné a půjdeš si svojí cestou. Nakonec to šlo bez problémů, v pohodě jsme se dohodli. Nikomu v Drážďanech to nemám za zlé.

Vážně? Odešel jste bez emocí?

Sám vím, že jsem svojí práci jeden čas nedával tolik, kolik jsem měl. Už takhle nechci dopadnout, proto dávám fotbalu všechno.

Proč jste nedával fotbalu všechno už dřív? Byl jste jako teenager na sebe měkký?

Byl jsem mladej, vyletěl jsem do nebe a nechal se unášet. Asi jsem čekal, že ke mně všechno přijde samo. Když jsem šel do Rakouska, byl jsem tam měsíc sám. Trochu stres a dost jsem tam nabral. Pak přišel covid, tři měsíce jsme netrénovali a všechno bylo nanic. Když jsem se vrátil do Ústí, řekl jsem si: Dost, takhle to prostě nepůjde! Mám svého kondičáka a každý den na sobě makám.

Zachránil vás návrat do Česka?

Hodně mi dal trenér Jarošík, už jsem o něm mluvil. Věřil mi a postupně jsem se rozehrál. Chtěl mě k sobě do slovinského Celje, což nevyšlo, a pak do Prostějova. Důležitý trenér pro moji kariéru. Stejně jako pan Šustr v Prostějově.

Sníte ještě o štaci v cizině?

Můj sen je Španělsko. Já běhám jen dopředu, nikdy jsem neuměl moc bránit. Ví to o mně všichni, ovšem za poslední dobu jsem se hodně naučil. Ale nejdřív se potřebuju dostat do ligy, něco tam odehrát a dát o sobě vědět. A pak uvidíme.

Může vám ke zviditelnění pomoct i jednadvacítka?

Rozhodně. Mohl by to pro mě být zlomový bod, takhle jsem o tom mluvil i s trenérem Suchopárkem. Byli jsme spolu už v osmnáctce a devatenáctce: na EURO v Arménii se nám to sice nepovedlo, ale jinak na něj mám příjemné vzpomínky.

Vybavíte si poslední zápas na šampionátu proti Irsku? Kdybyste vyhráli, postoupili byste do semifinále, jenže...

Po prvním poločase jsme prohrávali, ale tlačili jsme a byli jsme ve hře. Dal jsem gól na 1:1, ale ani ne za dvě minuty jsme znovu inkasovali. Pak jsem měl ještě jednu šanci, ale promáchl jsem. Prohráli jsme a jeli jsme domů, škoda.

Třeba vám vyjde EURO s jednadvacítkou.

Krásná výzva! Musím to vzít postupně. Tenhle sraz, krok do ligy a pak si říct o místo v týmu pro EURO. Jsem přesvědčený, že svojí pracovitostí a nastavením hlavy na to mám.