Článek
Trenér jednadvacítky Jan Suchopárek si na nominační tiskovce postěžoval, že většina hráčů chybí v základních sestavách prvoligových týmů. I vy jste toho na podzim stihl víc ve druholigovém béčku než v mistrovském áčku. Co vaše herní pohoda?
Nestěžuju si. Ve Spartě vám hodně dají i tréninky, které jsou dost kvalitní. Hrál jsem celé osmifinále MOL Cupu a před týdnem taky pět minut v Evropské lize na Rangers.
Jaké to v Glasgow bylo?
Velký zážitek! Pohárových zápasů jsem zatím moc nehrál, takže i za těch pár minut na konci jsem obrovsky rád. Akorát to chtělo lepší výsledek, nechtěli jsme prohrát. Naštěstí máme dost vyrovnanou skupinu a všichni máme podobně bodů. Pořád je šance na postup, zbývají dva zápasy.
V lize máte na podzim zatím jen dvě půlhodinové epizody. S trochou nadsázky: spoléháte na jaro, kdy jste v posledních dvou letech hrál častěji?
To víte, že bych chtěl hrát pravidelněji, ale hlavní je týmový úspěch. Já jsem vždycky připravený na sto procent a letos na jaře mě to odměnilo: vítězné derby se Slavií bylo zatím největší zápas, který jsem kdy hrál. Jaro s titulem bylo nádherné, nic sladšího jsem v kariéře do té doby nezažil.
Mimochodem, kde se vlastně cítíte líp? Na stoperu, nebo na pozici štítového záložníka?
Tuhle otázku dostávám často.
Z reprezentačního týmu do 21 let vypadli před přípravným zápasem se Slovenskem ze zdravotních důvodů záložníci Adam Karabec s Michalem Ševčíkem a obránce Štěpán Chaloupek. Trenér Jan Suchopárek povolal záložníka Adama Kronuse ze Zbrojovky Brno.💪https://t.co/lqhtboJY36
— Česká fotbalová reprezentace (@ceskarepre_cz) November 15, 2023
Takže už nepochybně máte naučenou odpověď.
Mezi stoperem a šestkou nerozlišuju. Kam mě trenér dá, tam se snažím zahrát co nejlíp. Univerzalita se vyplatí, můžete se snáz vejít do sestavy. A když jsem byl malý, hrál jsem útočníka. I později se párkrát stalo, že když se prohrávalo, šel jsem na hrot. Ale jinak to nechávám na útočnících. (usmívá se)
Pod rukávem reprezentačního trika se vám na levém předloktí rýsuje několik tetování. Karty královské postupky, tygr, pár letopočtů v římských číslicích… A co to číslo 23?
To patří Jordanovi.
Myslíte basketbalovou ikonu Michaela Jordana?
Přesně tak. Můj největší vzor, dodává mi motivaci. Je to silný člověk, basketu dával strašně moc a všude vyhrával. Byl to velký šéf.
Taky jste býval kapitánem sparťanské devatenáctky. Jste vůdčí typ?
Snažím se jím být. Ve Spartě se učím od Krejdy (kapitána Ladislava Krejčího) a dalších. A v jednadvacítce rád pomáhám kapitánovi Vaškovi Sejkovi.
Jak?
Nejvíc na hřišti. Když něco nejde, snažím se to vzít na sebe a ukázat týmu, že to jde. Udělám dvě kličky, zkusím zajímavou přihrávku nebo prostě něco nečekaného, aby to ostatní nakoplo.
Jednadvacítku mohl nakopnout váš gól v prologu kvalifikace EURO na Islandu, ovšem z přímáku jste trefil břevno. Strašil vás tenhle moment ve snech?
Měl jsem to proměnit, třeba bychom pak neprohráli. Rozhodující gól jsme dostali v nastavení, stejně jako v říjnu od Walesu. Když jedete ze srazu domů, mrzí vás to. Snad jsem si schoval gól na březen, kdy hrajeme s Islandem znovu.
Ještě předtím vás čeká pondělní přátelák se Slovenskem.
Budeme hrát o vylepšení sebevědomí. Slováci nejsou snadný soupeř, zjistili jsme to už v září. Tenkrát jsme je porazili 2:0 a rádi bychom to zopakovali. Potřebujeme vyhrát a pak to přenést do pokračování kvalifikace.
Dá se vůbec zachránit? Po třech kolech z osmi máte jen dva body a ve skupině jste předposlední.
Jasně, čekají nás i tři venkovní zápasy, ale věřím, že to zvládneme. Po výhrách by nálada byla lepší, ovšem snažíme se to obracet do pozitivna a držet partu při sobě. Právě tohle může být naše plus ve chvílích, kdy se bude rozhodovat.
