Článek
Řím (od našeho zpravodaje) - Římskému Laziu nevyšel podzim, vyhrabat z bryndy ho měl také Poborský, kterého klub přetáhl v lednu 2001 z Benfiky Lisabon. „K angažmá mi pomohl i Pavel Nedvěd, který měl v Laziu velké slovo. Rok a půl v Římě považuju za úspěšný. Italský fotbal je skvělý, s Laziem jsme se dostali do evropských pohárů, byli jsme v tabulce nahoře,“ vzpomíná Poborský.
Navíc jste si zahrál s Nedvědem i na klubové úrovni.
Přesně tak. Pavel byl v Laziu už zabydlený, uměl italsky, znal výborně prostředí. Na začátku mi hodně pomohl. Navíc jsme si vždycky seděli lidsky, dodnes jsme kamarádi. Bylo příjemné mít poprvé v zahraničí českého spoluhráče.
Jakousi daní za angažmá v Laziu bývají excesy jeho fanoušků, kteří patří k nejradikálnějším v Evropě. Jak jste s nimi vycházel?
Ultras Lazia byli radikální se vším, co si pod tímto slovem představit.
Měl jste z nich strach?
Pokud se vyhrálo, byli nejlepšími fanoušky na světě. Jenže jakmile se delší dobu nedařilo, bylo zle. Zažil jsem pár horkých chvil. Měli jsme jedno období, kdy jsme asi čtyři zápasy nevyhráli. Tvrdé jádro fanoušků vtrhlo do tréninkového centra, dostalo se až do kabiny. Tam s námi rozmlouvali.
Marcos Cafú z AS Řím (ležící na zemi) se snaží zastavit Karla Poborského z Lazia v římském derby italské fotbalové ligy, které se hrálo v březnu 2002.
Jak rozmlouvání v podání ultras Lazia vypadá?
Slušně a jemně řečeno, promlouvali nám do duše. Představte si deset dvoumetrových, vyholených a potetovaných chlapů… Vůbec nic příjemného, šel z nich strach. Tréninkové centrum jsme museli opustit zadním výjezdem, ještě večer jsme odletěli na týdenní soustředění na sever Itálie.
Vzali vás fanoušci brzy na milost?
Hráli jsme následně v Bergamu. Bylo jasné, že musíme vyhrát, jinak se do Říma nemůžeme vrátit. Naštěstí jsme zvítězili, situace se zklidnila a všechno šlo zase normálně. Excesy s fanoušky má ale Lazio relativně často. Pár měsíců před mým příchodem propíchali klukům gumy od aut v garážích v tréninkovém centru.
Na fyzický atak tehdy nedošlo?
Byli v šatně hodně temperamentní, naštěstí ale tak daleko nezašli. Snad ani nikdy nezajdou. Celý tým seděl v tichosti, s hlavami dole. Poslouchali jsme a přáli si, aby tato nepříjemná návštěva co nejdřív skončila a odešla. Pořád dokola křičeli, že musíme zabrat a hrát naplno. Pochopitelně jsme naplno hráli, fotbal ale není jen o běhání a maximální bojovnosti. Prostě se někdy výsledkově nedaří.
Karel Poborský v dresu Manchesteru United
Zažil jste tři derby proti AS Řím, což je pro oba kluby absolutně největší zápas. Po prohře 1:5 na jaře 2002 se musely dít věci…
Jak jsem řekl, fanoušci Lazia jsou vážně hodně radikální… Obecně římské derby je pokaždé blázinec. Zápas Sparty se Slavií se tomu vůbec nepřibližuje. Římské derby bylo a je na hraně zdravého rozumu, přechází ve válku. Se vším všudy.
I na hřišti?
Taky. Všichni hráči vědí, o co jde, co přináší prohra v derby. Všichni jedou na maximum, za žádnou cenu nechcete prohrát. Utkání Lazia s AS má i spoustu nepsaných pravidel.
Například?
Po příjezdu na Olympijský stadion, kde oba kluby hrají domácí zápasy, jdou výpravy pozdravit svůj kotel. Ať už v pozici v uvozovkách domácího nebo hostujícího týmu. Další nepsané pravidlo, které nikdo neporušuje, je, že po vstřelení gólu se nikdy neraduje proti kotli soupeře. Aby už tak vyšponované emoce ještě víc nejitřil. Tohle mi kladli na srdce jako jednu z prvních věcí po příchodu do Lazia. Řekli mi: Kdybys dal v derby gól, prosím tě, neoslavuj směrem ke kotli AS, měl bys velký problém. Když jsem pak derby zažil v reálu, pochopil jsem. Není radno si s tímto zahrávat.
Fanoušci Lazia ale mužstvo paradoxně vypískali i po výhře nad Interem (4:2), ve kterém jste vstřelil dva góly. Byli naštvaní, že jste přihráli titul Juventusu, který nemají v lásce.
Byla to zvláštní situace. Tým hrál nadoraz, ale smíšené pocity měli po zápase i někteří kluci. Bylo vidět, že Argentinci, například současný trenér Atlétika Madrid Diego Simeone, přáli titul také víc Interu, kde působili jejich krajané.
Vzpomněl jste Simeoneho. Tehdejší tým Lazia byl vůbec plný hvězd - Nedvěd, Peruzzi, Nesta, Pancaro, Verón, López, Inzahgi. Jste s některými z nich v kontaktu?
Mužstvo bylo nabitý, nádhera. Mělo obrovskou kvalitu. Zahrál jsem si skvělý fotbal. Nevoláme si, ale když se s kluky potkáme, máme si vždycky co říct. Jsou fajn, pohodáři.
