Článek
Červenobílé Viktorii loni pomohl k návratu do druhé ligy a po posledním zápase sezony vzkázal: „Končím.“ Někdejší elitní útočník víc než jeden trénink týdně nezvládal, v jednatřiceti nemělo smysl dál huntovat tělo. Pro Kadlece to bylo už druhé sbohem; poprvé se loučil v roce 2020 ještě coby hráč Sparty, s kterou má dva tituly.
O roli kouče nejdřív nechtěl ani slyšet, přesto na podzim dvakrát týdně vstával v pět ráno a na Žižkově pomáhal s trénováním mládeže. „Kluky to bavilo a mě taky. Nebyl jsem za hvězdu: starší dorostenci mě ještě mohli vidět v lize, ale žáčci už ne,“ vzpomíná Kadlec.
Útočník Václav Kadlec (uprostřed) si udělal jméno ve Spartě a stal se historicky nejmladším střelcem české reprezentace, ovšem kvůli vleklým trablům s kolenem si první ligu zahrál naposledy ve třiceti.
Zkraje roku u něj přistála neodolatelná nabídka od nového žižkovského sportovního manažera Pavla Hoftycha. „Dostal jsem možnost koukat Hofťovi pod ruce a učit se jeho práci. A zároveň pomáhat Marku Niklovi jako druhý asistent u áčka. Nebylo nad čím váhat, jdu krok za krokem a beru to jako spojení příjemného s užitečným,“ vykládá Kadlec.
S Niklem, jenž v listopadu skončil v ligových Českých Budějovicích, se dřív potkával jako soupeř, teď jsou parťáci. „S Márou dělám krátce, ale zatím z toho mám dobrý pocit,“ popisuje Kadlec. „Když je potřeba, na tréninku se zapojím do hry s klukama. Rád jsem se mezi ně vrátil, tým se od konce minulé sezony tolik nezměnil.“
Kromě zachraňování druhé ligy na Žižkově bude mít na jaře ještě jednu misi: dotáhnout postup do divize s Milínem. „Moje srdcovka,“ vyzná se Kadlec. A nejen jeho, suverénní lídr středočeského přeboru má hodně zajímavou soupisku. Marek Štěch, Ondřej Mazuch, Jan Kvída… „Máme skvělou partu a fotbalem se bavíme. Snad bych s jedním tréninkem týdně zvládal i divizi,“ doufá Kadlec.
Rád by si udělal trenérské béčko a třeba ho nakonec inspiruje příběh šéfa Hoftycha. „Říkal mi, že se v trénování nejdřív moc neviděl, ale jako asistenta ho to postupně chytlo. A vidíte, kam až to dotáhl,“ poví Kadlec s odkazem na Hoftychových 220 prvoligových zápasů. „Já se v trenéřině zatím hledám, s takhle velkou skupinou jsem zatím nepracoval. Nespěchám na sebe, všechno si chci v klidu osahat.“
Mimochodem, po prvním konci ve velkém fotbale si udělal rekvalifikační kurz a půl roku se živil jako osobní kouč ve vyhlášeném fitku v centru Prahy. „Byla poptávka a těžil jsem ze svého jména. Ovšem tuhle epizodku utnul covid,“ vypráví.
Na podzim 2021 překvapil comebackem v Boleslavi a pak stihl ještě devět ligových partií za Jablonec: „Když sedím na tribuně na Letné, svrbí mě nohy, ale liga a poháry už jdou mimo mě. Zvyknul jsem si.“ Teď svůj čas dělí mezi fotbal, příležitostnou práci televizního experta a děti: Viktorce jsou čtyři a Vašíkovi dva a půl. „Je to zápřah, ale dělají mi radost,“ usmívá se. „Je fajn, že na ně mám víc času, než kdybych ještě hrál.“
