Článek
Jaké jsou vaše bezprostřední pocity?
Samozřejmě pocit štěstí, uspokojení, že jsme to dokázali. Musím ale říci, že už po prvním zápase v Příbrami jsem věřil, že ukážeme naši sílu a kvalitu. Kvůli lidem mě jen mrzí, že jsme se nedokázali rozloučit vítězstvím. Šancí jsme na to měli dost. Nepodařilo se to, ale co si budeme povídat – matematika byla jasná, stačilo nám k udržení 0:0. Díkybohu za to, pak mohl propuknout stav euforie.
Prozradíte, kdo po utkání nejvíce křičel?
Na hřišti se o to starali jiní, ale v kabině to přišlo na mě. Dlouho jsme si nezakřičeli, máme takovou tradici, že v nadstavbě neslavíme, dokud nejsme zachráněni. Šest zápasů se nekřičelo a teď jsme si po dlouhé době chtěli pořádně zabékat, jak se říká.
Přišly na vás někdy v sezoně černé, sestupové myšlenky? Třeba během zpackaného podzimu, kdy jste z úvodních třinácti kol získali pouze šest bodů.
Zleva Tomáš Wágner z Příbrami, Robin Hranáč z Pardubic.
Ne. Týmu jsem věřil. Z naší hry jsem neměl ani tehdy špatný pocit, bohužel jsme dostávali opravdu blbé góly a nedokázali skórovat ani z vyložených šancí. Pak už to bylo jen na tom, zdali to začne fungovat pod novým trenérem. Nejprve přišel sice výbuch v Teplicích, kde jsme dostali bůra, ale i tak jsme věřili, že dokážeme hrát dobrý fotbal. Jak jsme se pak v zimě vrátili na domácí stadion, bylo to jako nebe a dudy. Tady dokážeme hrát úplně jinak než venku.
Zmínil jste tu vysokou prohru v Teplicích (1:5). V tom utkání jste nebyl v základu, pak jste se do něj ale vrátil. Bojoval jste o to hodně?
Sestava je na trenérovi, on mi tenkrát vysvětlil jeho taktický záměr. Ten se bohužel minul účinkem, já se tedy vrátil do základu a vydržel v něm až do konce. Nehodlám tu dávat kůži lacino a přenechat někomu místo v sestavě, teď bych měl i snad podepsat novou smlouvu.
Odehrál jste 35 zápasů, jak takovou porci utkání odnesla vaše tělesná schránka?
Paradoxně musím říct, že poslední dobou se cítím lépe a lépe. Je mi docela líto, že sezona končí. Před rokem jsem říkal to samé a nyní se cítím také dobře. Teď dostaneme krátké volno, odpočineme si, i když já o něco méně. Ve svých letech se budu muset trochu hýbat. Každopádně se cítím plný sil a nebojím se porvat o místo v základní sestavě i pro další ročník. Asi mi přibyde nějaká konkurence, ale to je pro mě jen dobře.
Našel byste v sezoně nějaký zlomový moment?
Těch bylo více. Byly to asi zápasy v Boleslavi, kde jsme hráli proti ní a Hradci. Těmi utkáními jsme se vrátili do hry, pak nám pomohl návrat na domácí stadion. Prvním úkolem pro nás bylo dostat se do baráže, což jsme si sami zkomplikovali. Kdybychom odehráli lépe utkání se Zlínem a Teplicemi, možná bychom se podobně jako před rokem baráži vyhnuli. Já ale říkal, že jestli si máme ligu zasloužit, musíme ukázat rozdíl mezi námi a druholigovým soupeřem.
A učinili jste tak?
Příbram měla pár šancí. Ale na to, že měla z prvního utkání dvougólové manko, pak sem její hráči přijeli a stáli na půlce... Přišlo mi, že po postupu tolik netoužili, i když by samozřejmě bylo těžké hrát s námi otevřený fotbal. Chybělo mi od nich ale i tak trošku více snahy. Pochopení jsem pro to měl v prvním poločase, ale oni vyčkávali i v tom druhém. Přitom kdybychom vyhráli 3:0, nikdo by se nedivil.
