Vaclíka čeká dobrodružství v Americe: Bude to fičák, na Messiho bych radši narazil až příští rok

Plus ještě tréninky, nechci nic podcenit. Chytám každý den, abych byl na Ameriku připravený. Zrovna dneska ráno jsem makal s Peterem Bartalským, koučem brankářek Sparty. A víza? Uvidíme, jak dlouho to potrvá. Týden? Dva? Tři? Na jednu stranu je fajn, že to není hektické a máme čas všechno sbalit, ale radši bych už byl s novým týmem.

Nejdřív řešíme školy pro holky, pak tomu přizpůsobíme bydlení. Niky je už osm, v Řecku chodila do třetí třídy. Melisse je tři a půl, poprvé půjde do školky. Třeba seženeme nějakou vedle Harvardu. (usmívá se)

Koukám na sestřihy a už mám docela přehled o hráčích, týmech i prostředí. Do konce základní části zbývá zhruba deset kol a pak začne play off, které rozhodne o celé sezoně. Bude to fičák, takže potřebuju vědět, do čeho jdu.

Sám se mi ozval hned první z nich, Luboš Kubík. Pogratuloval mi, popřál hodně štěstí a mám od něj pozdravovat trenéra Arenu.

Bohužel ještě ne. Zatím jsem v kontaktu hlavně s klukem, který má na starosti víza a další praktické věci. Už se nemůžu dočkat, až budu v Americe.

Na všechno. Jsem zvědavý, jak tam fotbal funguje. Znáte Ameriku: všechno tam dělají ve velkém a po nedávném příchodu Messiho do Miami je všechno ještě krát dva. Investuje se do moderních stadionů a soccer baví fanoušky čím dál víc.

Radši bych na něj narazil až příští rok v základní části. Inter šel hodně nahoru a pokud by ještě stihl vymazat ztrátu a dostat se do play off, rázem by z něj byl největší favorit. Messi teď ale bude v pár zápasech chybět kvůli reprezentaci, takže by to nemuselo být tak žhavé.

Messi znovu dokazuje svoji velikost. Počítají se jeho góly, asistence i charisma. Všimli jste si, jak mohutně slavil góly spoluhráčů i ve chvíli, kdy nehrál? Před odchodem z Paříže moc neprojevoval emoce, ovšem v Miami ožil. Fotbal ho baví, pere se o míč a tým z toho těží.

Přijde mi neuvěřitelné, že jsem poslední trénink s týmem měl sedmého května. Potom jsem byl ještě s nároďákem, jenže pauza byla i tak hodně dlouhá. Nejdřív se rozjížděly přípravy a pak ligy, jen já pořád nic neměl. Bylo to těžké na hlavu a občas to na nás doma padlo, ale ve svých čtyřiatřiceti jsem to prožíval určitě méně, než kdybych byl třeba o deset roků mladší. Hrál jsem na riziko, ale nakonec se to vyplatilo. Myslím, že to dopadlo nejlépe, jak mohlo.

Když se začalo spekulovat, že by Djordje Petrovič, jednička New England, mohl odejít do Chelsea. Čili zhruba týden, deset dnů zpátky. Pak už to šlo rychle, blíží se konec přestupního okna.

Překrývalo se to ještě s jednou nabídkou, obě mě lákaly. Dva nebo tři dny jsme z toho byli doma celkem zamotaní, brali jsme to zleva i zprava. Druhá nabídka nás trochu rozbila.

Z Francie. Není to tak daleko z Česka a ještě jsem tam nehrál. Měli jsme pár bezesných nocí, ale nakonec jsme se rozhodli pro dobrodružství v Americe.

Jasně, třeba ze Saúdské Arábie. Finančně nejlepší nabídka ze všech, ale shodli jsme se, že by nám to ani za ty peníze nestálo. Netušili jsme, co by nás tam čekalo. Byl by to život v úplně jiném světě.

Jsem zvědavý, jak se to tam bude dál vyvíjet. Zahraniční hráči chodí víceméně jen do čtyř klubů, které můžou odskočit od zbytku ligy. Ovšem investice jsou masivní a zatím se zdá, že boom v Saúdské Arábii může být delší než v Číně.

Se Spartou jsem v létě nemluvil. Podle mě to měli dané: buď přijde Matěj Kovář, nebo Peter Vindahl. Já toho měl víc. Turecko, Kypr, Kolín nad Rýnem… Nic z toho mě neoslovilo tolik jako Amerika.

I tohle je pro mě zajímavé. Doufám, že udělám dobrý dojem a že časem do Ameriky třeba přijdou další brankáři z Česka.

Vyvrbilo se to rychle, s trenérem jsem o tom nemluvil. Zatím ani nevím, jak je to s termíny, ale pořád platí, že reprezentace je pro mě obrovská čest. Na nároďák bych chtěl jezdit dál, to mi věřte. Z East Coast je cestování do Evropy delší, ovšem není to nepřekonatelná vzdálenost. A když si po cestě dobře naplánujete spánek, máte napůl vyhráno.

Hodně jsme spolu o Americe mluvili, dal mi dost cenných rad. Za těch pět roků se soutěž ještě víc posunula a rozrostla, ale základ zůstává. Pořád je hodně specifická: nevšedním prostředím, dlouhými přelety nebo umělkami. Sám mám radši přírodní trávu, ale co vím, vedení soutěže se po Messiho příchodu snaží tlačit na kluby, aby od umělek upustily.

Všechno bude záviset na škole a školce mých dětí. Moje krédo: radši to mám dál na trénink, než aby to holky měly daleko do školy. Těším se, až začnu Boston poznávat. Láká mě jeho pověst nejevropštějšího města Ameriky. Všichni o něm mluví moc hezky.

Rozhodně, na zápas Bruins s Davidem Pastrňákem, Pavlem Zachou a Kubou Zbořilem rád zajdu. Ale i na další sporty včetně amerického fotbalu: vyrůstal jsem na New England Patriots s Tomem Bradym a spol. A už vůbec nemluvím o basketu a zelenobílých Boston Celtics… Tahle štace by mohla stát za to.