Tragédie visela na vlásku. Sadílek poprvé promluvil o havárii na tříkolce

Sadílek si před šampionátem krátil čas s parťáky Ladislavem Krejčím a Davidem Juráskem. V rakouském Schladmingu, kde se reprezentace chystala na nadcházející Euro, si chtěli užít tamní oblíbenou kratochvíli. Jízdu na tříkolce z kopce.

Jenže Sadílek se vyboural. Rakouský kemp opustil po operaci se sedmdesáti stehy v levé holeni, později jej čekal ještě jeden lékařský zákrok. O šampionát přišel. Naštěstí pouze o něj.

„Už v rakouské nemocnici mi říkali, že tam mají za rok několik smrťáků. Hned mi v hlavě najelo, že to mohlo dopadnout daleko hůř, tragicky. Nemusel bych tu sedět. Kdybych třeba udělal nějaký blbý pohyb o pár centimetrů. Kdo ví,“ přemítal Sadílek. „Nohu jsem asi sedmdesát dní nemohl vůbec používat. Ale teď mě to zaplaťpánbůh nelimituje ani ve fotbale, který je celým mým životem. Riskoval jsem, že už si nikdy nezahraju,“ vyprávěl novinářům reprezentační záložník.

Přitom na první dobrou hrozbě vážného zranění nenasvědčovalo takřka nic. „Byly tam i desetileté děti. Nikdo neměl za to, že by mělo jít o velké riziko. Ale za to se nechci schovávat. Udělal jsem naprostou hloupost. Cesta byla písečná, kamenitá. Bohužel jsem na něco najel zrovna v místě, kde vedle cesty byla trubka, do níž jsem narazil. Bolelo to. Hned jsem věděl, že je zle,“ vzpomínal pětadvacetiletý fotbalista.

Co s odstupem času míní spoluhráči z nároďáku? „V životě jsou chvíle, kdy uděláte blbost. Pak litujete. Sáďa hned věděl, že to byla hloupost. Stane se, to je život,“ řekl obránce David Douděra.

Uzdravený Sadílek je teď plný energie, elánu. Jeden velký turnaj mu unikl. Proto by tuze rád pomohl k úspěšnému vstupu do kvalifikace na mistrovství světa doma s Faerskými ostrovy (22. března v Hradci Králové) a proti Gibraltaru (25. března v portugalském Faru). V mateřském Twente, které mu pomáhalo s rehabilitací, už zase patří k pilířům základní sestavy.

„Jsem moc rád, že mohu být zpátky. Návrat nebyl jednoduchý. I když je mi moc líto toho, co se přihodilo, tak jsem hrdý na to, jak jsem se z toho dostal. Poděkovat musím i Twente, které při mně stálo v těžkých chvílích. Hraju celé zápasy, i výkony jsou takové, jaké si přestavuju,“ pravil Sadílek.

Spoluhráči na jeho adresu navíc šetří vtípky, které by se po zvládnutí náročných časů nabízely. „Musím říct, že v klubu si jich vyslechnu víc. Na srazu se mě zatím jen kustod ptal, na čem jsem přijel,“ vykládal Sadílek s úsměvem na tváři.

„Chtěl bych, aby se tímto výstupem celý příběh uzavřel. Týmu jsem se omluvil okamžitě, teď bych se rád omluvil i fanouškům. Doufám, že se nám podaří kvalifikaci dotáhnout do úspěšného konce. Český fotbal na mistrovství světa patří,“ burcuje běhavý středopolař.