Statečně bojuje s rakovinou. Vím, že smrt je součástí života, říká slavný trenér

Před dvěma roky šokoval veřejnost slovy: „Mám rakovinu.“ Ani zákeřná choroba ale Van Gaala nezastavila. Osm měsíců po oznámení diagnózy koučoval Nizozemsko na mistrovství světa v Kataru, cestu turnajem zatarasil jeho mužstvu až ve čtvrtfinále pozdější vítěz z Argentiny. „Při šampionátu jsem měl jasný cíl, stejně jako v léčbě. Pomáhalo mi to,“ vzpomínal Van Gaal.

Po vypadnutí odstoupil, jelikož se chtěl plně věnovat uzdravení. Jak je na tom zkušený trenér teď?

„S nemocí žiji tři roky, už jsem si zvykl. Na radiaci, injekce, katetry, hadičky, sáčky na moč,“ řekl Van Gaal, jenž již dříve oznámil, že by byl zázrak, pokud si ještě někdy dojde normálně na záchod.

I přesto by ale nezaujatý pozorovatel navenek asi těžko poznal, co podstupuje. „Máme to v rodině. Když moje maminka umírala, vypadala pořád skvěle,“ vzpomínal nizozemský kouč.

Aby pomohl i dalším, kteří se potýkají s onkologickými onemocněním, svolil dokonce i ke zfilmování svého příběhu. Dokument „Siempre positivo“ (v překladu „Vždy pozitivní“) natočil Van Gaal ve spolupráci se Španělským institutem pro výzkum rakoviny. Premiéra je na programu ve středu, vydělané peníze podpoří léčbu ostatních onkologických pacientů a výzkum léčebných metod.

„Překvapilo mě, jak jsou vědci soutěživí. Myslel jsem, že jejich hlavní motivací je jen snaha uzdravit lidi. Ale snaží se neustále předhánět, být lepší a lepší. To jsem nečekal,“ přemítal Van Gaal.

Nizozemec za sebou má úspěšnou kariéru aktivního hráče a ještě zářnější trenérský životopis. Nevyhnuly se mu ale ani kruté rány osudu. „Táta umřel, když mi bylo teprve jedenáct. Moje první žena odešla ve věku 39 let. Od té doby vím, že smrt je součástí života,“ řekl španělskému deníku.

Život s nemocí ale i tak zvládá s bravurou.