Článek
Takže doslova vysněný start?
Upřímně, určitě jsem si nepředstavoval, že dám hned v prvním zápase gól. Do utkání jsem šel spíš s tím, abych hrál jednodušeji než normálně. Ale ano, až na tu chybičku na začátku to byla menší kaňka, je to vysněný začátek.
Tou kaňkou byla nepovedená malá domů hned v sedmé minutě. Bylo těžké tohle hodit za hlavu?
S tímhle problém nemám. Když se to stane v páté nebo dvacáté minutě, furt máte před sebou celý zápas a musíte se soustředit a nezaobírat se tím. Chyba se stane a už to neovlivníte. Spolupracuju i s Mariánem Jelínkem (trenér a mentální kouč), hodně často jsme se o tom bavili. Devadesát procent výkonu je o hlavě. Když jsem totiž začínal ve druhé lize ve Spartě, trochu problémy jsem s tím měl. Byl jsem před zápasem nervóznější, ale od té doby mám nastavený určitý rituál a nevnímám to tolik. V tomhle směru mi to hodně pomohlo.
Prozradíte svůj rituál?
Tohle se neříká. (usměje se)
Ale asi funguje, protože hned po půlhodině hry jste dal vítězný gól. Váš táta František Ševínský se první trefy v lize dočkal až ve dvaceti pěti letech. Berete to tak, že jste ho trumfnul?
Tak on si ze mě vždy dělal srandu, že má spoustu startů v lize, dva tituly, zahrál si Ligu mistrů… Často mezi sebou takhle vtipkujeme, takže teď jsem si z něj utahoval já, že jemu se nepoštěstilo hrát ligu už ve dvaceti letech, začínal až o pět let později. Ale zatím jde o jediný můj vtípek, kterým si do něj můžu rýpnout. On je napřed. Zatím. Doufám.
Našlápnuto však máte dobře. Ostatně táta o vás říká, že jste jednoznačně lepším fotbalistou, než byl on.
(usměje se) Uvidíme, záleží, jak se všechno bude vyvíjet. Spíše teď mám v hlavě krátkodobější cíle než ty dlouhodobé. Soustředím se nyní na to, abych odehrál co nejvíce zápasů v první lize, a co bude dál, neřeším. Na to je spousta času.
Jak Adam napodobil svého tátu Františka
Na konci října to bude přesně dvacet let, kdy František Ševínský slavil svůj premiérový gól v nejvyšší soutěži. Skóroval hlavou po rohovém kopu za Drnovice proti Liberci. Jeho syn Adam Ševínský ho nyní napodobil. Premiérový gól dal rovněž hlavou po rohu, ovšem naopak za Liberec do sítě Karviné.
„A bylo to skoro z podobného místa, jen jsem byl možná dál od branky, u penalty, Adam byl blíž na přední tyči. Tehdy mi nahrával Radim Holub,“ usmívá se František Ševínský, nyní videoanalytik v týmu Jaroslava Šilhavého u reprezentace Ománu.
Zatímco František se v první lize prosadil až v pětadvaceti letech, Adam si debut odškrtl měsíc po dvacátých narozeninách. „Už od jeho mládí mu říkám, že je jednoznačně lepším fotbalistou, než jsem byl já. Mou výhodou však bylo, že jsem měl dobře nastavenou hlavu, tak doufám, že v tomhle na tom bude podobně, ne-li lepší. A zatím se zdá, že tomu tak je, což bylo vidět i v zápase s Karvinou, kde ho nepoložil zádrhel na začátku zápasu v podobě malé domů a dokázal to během chvilky hodit za hlavu. Z jeho prvního startu jsme měli s manželkou velkou radost. Když fotbal děláte odmalička, je to taková odměna. Jsme na něj hrdí,“ říká František Ševínský, jenž hrál na stoperu, tedy stejně jako jeho syn Adam.
„Začínal však v záloze, ale někdy v mladším dorostu se posunul na stopera a vypadá to, že to byla dobrá volba. Jinak s manželkou jsme chtěli, aby byl útočník a dával góly, protože víme, co je to za řeholi být obráncem, neboť v devadesáti devíti procentech obdržených gólů jedete vy,“ culí se František Ševínský, jenž si v nejvyšší soutěži připsal celkem 187 startů a vstřelil v nich 10 gólů.
Fotbalový klan Ševínských doplňuje ještě druhý syn Štěpán, jenž aktuálně hraje za Spartu U-14. „Je mu třináct let a teď má v Adamovi svůj velký vzor. Ale taky si z nás obou dělá srandu, že je z nás tří nejchytřejší, když hraje středního záložníka,“ vtipkuje Ševínský senior. (hp)
Předpokládám, že táta byl vaším fotbalovým vzorem.
Jasně, a ze zahraničí jím vždy byl Piqué. Tátovi se i poštěstilo proti němu hrát. A dokonce máme doma i památku, Piquého dres. I mamka je šťastná, že ho máme. A dresy se zásadně neperou. Když ho táta někdy vyndá, tak se vždycky chlubí, že jsou na něm ještě viditelné otisky lajny, že tohle nemůže v životě vyprat.
Už jste si taky založil sbírku?
Zatím mám jen ten svůj z prvního zápasu proti Karviné. Táta mi říkal, že mi ho zarámuje. A pak mám ještě dresy ze Sparty z přípravných zápasů. Ale ještě jsem si dres s nikým nevyměňoval. To teprve přijde, pár kamarádů už v první lize mám. Kaštany (Daniel Kaštánek), Láďa Krejčí starší, Kričfaluši, Labík. Hráčů je spoustu, spojitosti tam jsou, takže doufám, že třeba i oni by si se mnou rádi vyměnili dres.
Měl jste předurčenou dráhu fotbalisty vzhledem k tátovi?
Ne, nebylo to tak, že by mě táta nutil. Mamka mě dokonce hnala i na ragby. Narodil jsem se sice v Brně, ale od tří let žijeme v Říčanech a mamka mě chtěla dát na jiný sport, protože fotbalu už měla plný kecky. (směje se) A jelikož hned na prvním tréninku na ragby jsem začal zase kopat, trenér rodičům řekl, že fotbalové hřiště je hned vedle, takže se to zase přesunulo k fotbalu. Ale nikdy to nebylo tak, že by mě nebo mého bráchu táta do fotbalu nutil. Přišlo to přirozeně.
Váš bratr Štěpán hraje za starší žáky ve Spartě v záloze, vy jste však zdědil i pozici stopera.
Ale vždy jsem chtěl hrát taky výš. Ve Slavii, kde jsem byl do dvanácti let, jsem dokonce hrál křídlo nebo útočníka, pak středního záložníka. Ale jakmile se přecházelo na velké hřiště, někdy v mladším dorostu, trenér Lukáš Bláža mě přesadil na stopera. I jemu patří velké díky. Poslední půlrok mě měl i v béčku Sparty, takže tam se naše cesty znovu spojily. A od té doby jsem na stoperu. A musím říct, že je to dobře, protože nevím, jestli bych to ve střední záloze uběhal. (usměje se)
🎥 A takhle jsme se v Karviné dostali do vedení! https://t.co/eLeXWAvZyb pic.twitter.com/SlX5JWHGAt
— FC Slovan Liberec (@FCSlovanLiberec) July 21, 2024
Brácha Štěpán si tak z vás a táty prý může dělat srandu, že je z vás nejchytřejší, když je záložník.
Brácha je v tomhle trochu vtipálek, ale ještě má čas na to, aby mohl vtipkovat.
Jak prožíval váš první start a gól?
Musím říct, že byl možná šťastnější než já. Snaží se mi odmala vyrovnat. Když jsme třeba byli s tátou a bráchou na tréninku, vždy chtěl být lepší než já. Což bylo dobrý, v tomhle směru možná bude lepší než já. On to vidí ve mně, já jsem to viděl v tátovi, takže nějaká hierarchie tam asi je. Přeju mu, aby byl lepší než já. A neříkám, že jsem nějaký výborný hráč, to si fakt nemyslím. Ale bavil jsem se o tom s trenéry, kteří mě trénovali na Spartě a teď měli bráchu, je prý vidět, že je zase trochu jinde, než jsem byl já v jeho věku.
Ve Spartě jste zažil trenéra Briana Priskeho. Jaké to pro vás bylo?
Hrozná škola! Ty tři měsíce mi hrozně otevřely oči. Dávalo to smysl, jak chtěl hrát, nebyl to nějaký nazdařbůh fotbal. Hrozně mě to posunulo, celkově i ta kabina. Myslím, že když někdo byl na přípravě s áčkem a nic si z toho nevzal, je to jen jeho chyba.
Co jste si vzal například od kapitána Ladislava Krejčího?
Lídrovské schopnosti. Celou kabinu měl zmáklou. Dá se říct, že věděl o každém skoro všechno. Byl přirozený lídr, nebylo to dělané na sílu. Klobouk dolů, jak to zvládnul. Celkově tam jsou všichni hráči hrozně profesionální. Není tam nikdo, že byste se kvůli němu bál chodit na trénink.
V Liberci ze Sparty hostujete, bude vás mrzet, že proti ní nebudete smět nastoupit?
Samozřejmě bych si chtěl zahrát proti Spartě na Letné. Tam chce hrát asi každý. Bohužel se mi to zatím nepoštěstí, ale doufám, že v budoucnu budu moct někdy hrát za Spartu i na Letné.
Je to vaším cílem?
Jednoznačně. Ovšem teď chci odehrát co nejvíce zápasů v nejvyšší soutěži, a co přijde pak, to přijde, to už necháme na fotbalovém bohu, jak se říká.
Nabídku na hostování jste měl z vícera klubů. Proč jste si vybral právě Liberec?
Je to pravda, ale rozhodnul jsem se pro Liberec hlavně kvůli trenérovi Kováčovi. Když jsme spolu mluvili, tak mi naznačil, že chce hrát vzadu na trojku, podobný styl, co teď hraje i Sparta. I s panem Rosickým jsme se o tom bavili, ty principy jsou stejné. I třeba Hranáč, Halinský, Kukučka udělali pod trenérem Kováčem nějaký progres. Stopera navíc sám hrál, takže jsme usoudili, že půjdeme touhle cestou. A jsem jedině rád, že jsem tady.
Jak na vás zatím Liberec působí?
Je zajímavé vidět i zevnitř, jak to všechno funguje. Je tady i tlak, ale jak už říkal Míša Hlavatý, snažíme se ho nevnímat. Tlak bude všude, ať jste v zahraničí, tady, nebo ve Spartě. Musíte se s ním naučit pracovat, a pokud to nebudeme řešit a soustředíme se jen na naši hru, jenom nám to pomůže. Jinak město je nádherné. Přiznám se, že když jsme na hřišti, vždy se kochám výhledem na Ještěd. (usměje se)
