Trenérská legenda po dojemné rozlučce s fanoušky opustila fotbalový svět

„Měl jsem dobrý život, ano,“ cituje šestasedmdesátiletou švédskou legendu nejen britský Daily Mail. Eriksson v lednu oznámil, že bojuje s rakovinou slinivky.

„V lepším případě mi zbývá možná ještě rok života,“ šokoval tehdy fotbalový svět.

V dokumentu oslovil veřejnost dojemnými slovy na rozloučenou.

„Myslím, že se všichni bojíme dne, kdy to skončí, až zemřeme. Ale život je také o smrti. Musíte se naučit přijímat ho takový, jaký je. Doufám, že si nakonec lidé řeknou: Ano, byl to dobrý člověk. Ale asi ne každý to poví,“ přemítá.

Přesto z něj čišel ještě nějaký optimismu, spíše přání.

„Doufám, že si mě budete pamatovat jako pozitivního člověka, který se snažil dělat vše, co mohl. Děkuji za vše, trenérům, hráčům, divákům, bylo to fantastické. Pečujte o sebe a pečujte o svůj život. Nebuďte smutní, usmívejte se. Ahoj.“

Eriksson měl mimořádně úspěšnou kariéru, trénoval 16 různých týmů na třech kontinentech. Působil mimo jiné jako trenér anglické reprezentace. Stalo se tak v období 2001 - 2006 a byl vůbec prvním cizincem, který kdy koučoval Three Lions.

Poté, co Eriksson zveřejnil svou smrtelnou nemoc, neváhal si svůj bohatý život trochu zpříjemnit. Navštívil některé ze svých bývalých klubů, jako jsou Manchester City, IFK Göteborg a Benfica Lisabon.

V březnu si splnil ještě jednu touhu svého srdce. Na pozvání tehdejšího trenéra Liverpoolu Jürgena Kloppa se posadil na lavičku Reds v legendárním utkání na Anfield Road proti výběru Ajaxu Amsterdam. Všech 60 000 diváků vstalo a oslavovalo Erikssona, když vcházel na stadion a následovala klasika Liverpoolu: hymna s názvem You'll Never Walk Alone (v překladu Nikdy nepůjdeš sám). V tomto případě emotivnější než obvykle.

Život švédského trenéra vyhasl 26. srpna 2024.