ŠKORPILŮV ZÁPISNÍK: Losování je věc nevděčná. Sparta je určitě spokojená, pod Ještědem nezoufejte

Chyby způsobující porážky nemají opravný účinek, neplatí slogan ‚Vem to ďas, za týden hrajem zas'. Hraje se pod podstatně větším psychickým tlakem než při běžném mistrovském zápase. Lze to přirovnat k zápasům o udržení v soutěži či o posun do té vyšší, neřkuli o titul v samotném závěru soutěžních ročníků. Hráčům méně psychicky odolným a méně zkušeným se takzvaně klepou nohy. Z toho pramení překvapivé výsledky a z tohoto pohledu je naprosto zcestné i uzavírání soutěží.

Pohárové soutěže v jednotlivých zemích finišují do semifinále a tak, světe div se, v Německu účastník čtvrté nejvyšší soutěže Saarbrücken vyřadil bundesligový Düsseldorf po remíze 1:1 na pokutové kopy 7:6 v desáté sérii. Domácí brankář Daniel Batz byl při penaltách neprůstřelný jednou během zápasu a čtyřikrát v rozstřelu.

Viděli jsme i vyrovnání na 1:1 v poslední minutě po náběhu brankáře před branku soupeře a jeho vyhraný hlavičkový souboj, který byl přihrávkou na hlavu střelce gólu. A to se mi hráči smáli mému výroku, že ke gólu může vést přihrávka hlava-hlava.

Náš pohár v boji o postup do semifinále přinesl konečně velmi kvalitní výkon Sparty proti Ostravě a postup Liberce na Slovácku po penaltovém rozstřelu. Malinský svými góly v lize už získal tolik sebevědomí, že si troufl na rozhodující penaltu a dal. Takže teď se už nebude nabízet Spartě, ale Atlétiku Madrid.

Dostalo se mi velké cti losovat semifinále našeho poháru spolu se zástupcem titulárního sponzora. Důvodem byla moje čtyřnásobná účast ve finále na Strahově. Jednou s Duklou a třikrát s Libercem. Moderátor losování mě zaskočil otázkou, zda vím, který jediný trenér byl ve finále našeho poháru víckrát než já. Nevěděl jsem. Byl to Václav Ježek a stát v jeho stínu je pro mě čest.

Tak jsem na losování vyzradil, že jsem jediný trenér v Čechách i na Slovensku, který vyhrál Československý pohár dorostu. Každý rok se hrál český i slovenský, ale jen v roce 1981 se hrálo československé finále mezi národními vítězi, což byl můj Hradec Králové a Slovan Bratislava vedený trenérem Hrdličkou, bývalým hráčem našeho národního týmu.

V Bratislavě jsme vyhráli 1:0 a v odvetě hrané v Třebechovicích před 1500 diváky 2:0. V tomto hradeckém dorostu hráli a svoji kariéru započali budoucí hráči Slavie a Sparty, Luboš Kubík, Pavel Černý, Richard Polák, za hradecký A-tým pak hrála řada dalších.

Losování je věc nevděčná, všichni chtěli hrát doma. Vytáhl jsem Spartu, určitě je spokojená. Leč kolega k ní přilosoval Plzeň. Pak jsem poslal Liberec do Olomouce. Pod Ještědem nezoufejte, třeba to bude výhoda a Maliský jim uteče.