Velký den brankářských gigantů - Buffon chytal 600. ligový zápas, Čech se dostal na kótu 500

Jejich příběhy jsou si v mnohém podobné... Buffon se v mládežnické akademii Parmy do brány rozhodně nehrnul. Ještě v juniorce hrával v záloze a mezi tyče se dostal vlastně náhodou. Oba gólmani se zranili a trenéři v nouzi ukázali právě na něho. Usoudili, že vzhledem k výšce a fyzickým předpokladům může v bráně zaskočit. Gigi nejen zaskočil, ale během dvou týdnů se stal jedničkou mezi mladými gólmany Parmy.

„Mým vzorem se stal kamerunský brankář N´Kono, který mě ohromně imponoval během světového šampionátu v roce 1990 u nás v Itálii," přiznával Buffon při reminiscencích na své brankářské začátky.

Ani Čech neplánoval, že skončí v bráně. Jeho klukovským vzorem byl sice Dominik Hašek, takže toužil stát se Dominátorem jako on, ale když ho táta přivedl na první trénink žáků tehdejší plzeňské Škodovky, chtěl malý Čechíno góly střílet. I proto ho trenéři stavěli do zálohy a ještě častěji do útoku. Když si však při jednom z klukovských klání zlomil při střetu se soupeřovým gólmanem nohu nad kotníkem a pomalu čtvrt roku nosil sádru, nezbylo mu při návratu na fotbalové trávníky nic jiného, než vzít za vděk místem mezi tyčemi.

„Kotník bolel a pořád jsem ho cítil. A ohebný také nebyl, jako dřív. Nemyslitelné, abych levačkou ovládal míč jako dřív. Natož abych ostatním klukům stačil v běhu a rychlosti. Chtěl jsem se stát Dominátorem v hokejové brance, ale nakonec jsem skončil v bráně fotbalové," vzpomínal Čech na své začátky.

I na ligovou scénu se dostali oba brzy. Buffon devět dnů před svými sedmnáctými narozeninami, neboť trenér Nevio Scala ho poprvé postavil 19. listopadu 1995 v Miláně proti AC. Mladý Gigi si vedl výtečně, takže proti Roberto Baggiovi, Weahovi a spol. udržel čisté konto a Parma si odvezla ze San Sira bod za bezbrankovou remízu.

Čech se dostal do ligové brány Blšan poprvé 30. října 1999, když mu bylo sedmnáct let, pět měsíců a 10 dnů. I pro něj to byl křest ohněm, neboť debutoval na pražské Letné, která pod trenérskou taktovkou Ivana Haška domácí soupeře válcovala.

„Aleš Chvalovský se před utkáním zranil, takže jiné zbytí nebylo. Čechíno pořád meldoval, že nechce nic jiného, než svou šanci, takže ji dostal. Tehdy mě ale doslova uzemnil. Troufáš si na ni, ptal jsem se ho před zápasem a on mě usadil: , Jasně že si troufám. Za reprezentační šestnáctku a sedmnáctku už jsem pár těžkých zápasů odchytal, proč by to mělo být jiné zrovna proti Spartě?´ vzpomíná na Čechovu premiéru někdejší trenér blšanských brankářů Jiří Sedláček.

V neděli se oba dva brankářští velikáni zastavili na neskutečné kótě. Buffon, jemuž bude 28. listopadu osmatřicet, chytal ligové utkání s pořadovým číslem 600, Čech, který je o čtyři roky mladší, pak ligový duel s číslem 500.

„Když je člověk zdravý, čísla naskakují. Pět set zápasů v ligových soutěžích není rozhodně málo a mám z toho radost. Doufám, že ještě něco přidám," hlásil Petr Čech, který během kariéry stál mezi tyčemi Blšan, Sparty, francouzského Rennes, londýnské Chelsea a teď Arsenalu.

„Když jsem stál v bráně poprvé, myslel jsem jen na to, abych neudělal chybu a mohl chytat i v dalším utkání. A tak to šlo pořád dokola. Teď v týdnu jsem odchytal stý zápas v Lize mistrů a hned poté šestistý v lize, ale další ještě přibydou," zvěstoval Gianluigi Buffon, který vystřídal v roce 2001 Parmu za turínský Juventus za tehdy rekordní částku vyplacenou za brankáře 52 milionů eur.

V letošním roce se ovšem příběhy obou brankářských velikánů začaly odvíjet jiným směrem. Zatímco Čech po evropském šampionátu ve Francii oznámil, že s reprezentační kariérou končí a u rekordních 124 zápasů tudíž zůstane, Buffon v národním týmu dál pokračuje.

„Chci chytat ještě na mistrovství světa 2018 v Rusku," oznamoval, že italská squadra s ním jako s oporou může dál počítat. I proto v příštích dnech nepozná, co je to odpočinek, neboť italská reprezentace hraje v sobotu kvalifikaci s Lichtenštejnskem a v úterý přípravný zápas s Německem, takže k 165 startům další určitě přidá.

„To já budu mít během reprezentační přestávky možnost kvalitně trénovat a bude i víc času na regeneraci. Většina spoluhráčů odjede na reprezentační akce a zůstane nás tu hodně málo. Ale trénujeme normálně a jsme vždy doplněni o hráče z rezervy, aby nás bylo dost. Tréninky jsou poměrně náročné," připomínal Čech, že pro něho se stal prioritou Arsenal.