Článek
V Neapoli prožil čtyři měsíce jako student, ve městě má spoustu známých mezi místními. „Samozřejmě všichni jsou velcí fanoušci. V Neapoli se prostě nedá nebýt fanouškem SSC. Neapolané mají fotbal jako náboženství. Potom ještě jídlo a kafe. Tohle je pro ně nedotknutelné. Vždycky fotbal nesmírně prožívají, ale teď to bylo ještě znásobené," podotýká slovenský cestovatel.
Když rozhodčí ukončil čtvrteční utkání v Udine, které sledovalo zaplněné náměstí Piazza del Plebiscito, vybuchla v Neapoli největší vlna euforie. „Jsem zvyklý z cestování po světě. Ale pro normálního Čecha nebo Slováka by to bylo moc. Klidně někdo zapálil dýmovnici vedle mě, o dva metry dál zase ohňostroj a začaly lítat kolem rachejtle. Lidé zpívali, objímali se, aniž by se znali," popisuje Lovás s tím, že vše se obešlo bez přílišných dávek alkoholu.
„Neapolané moc nepijí, neviděl jsem nikoho opilého. Nechodí tolik do klubů, koupí si jedno, dvě piva v baru nebo v restauraci a jdou do ulic," říká 29letý Slovák, který byl unešen výzdobou po celém městě.
„Ulice jsou ověšené klubovými modrobílými vlajkami. A všude fotky Diega Maradony. Přišel jsem na pension, na recepci fotka Panny Marie a vedle ní Maradona. Prostě je všude. Nakonec jsem si protáhl pobyt v Neapoli až do neděle, pořád se slavilo. Ráno jsem vstal, auta troubila, lidé zpívali," uzavírá Lovás.