Článek
Kdy jste Itálii opustil a vrátil se do Česka?
Jakmile se začalo řešit už před čtrnácti dny zastavení celé soutěže. Já jsem byl v Boloni sám. Kvůli zranění, s nímž jsem se léčil, byl můj program hodně nabitý. Měl jsem minimálně dvakrát denně určité terapie, individuální trénink navrch. Rodina tudíž už přibližně od začátku února byla v Česku. Když padl verdikt o přerušení ligy, rozhodl jsem se požádat klubového ředitele o uvolnění, abych mohl být blízko rodině. Klubové vedení mi nedělalo problémy.
Strašila vás představa, že zůstanete odříznutý na několik týdnů nebo dokonce měsíců v Itálii bez rodiny?
Chtěl jsem být s rodinou. Pokud by se něco přihodilo a já byl stovky kilometrů daleko, nemohl bych nijak pomoci. Jestliže jsou moje informace správné, Itálie bude v karanténě minimálně do poloviny dubna. Nikdo neví, jestli jde o definitivní datum. Tudíž návrat domů pro mě byl jasnou prioritou.
Tušil jste, že na celou Itálii bude uvalena karanténa a odloučení od rodiny by následně bylo velice dlouhé?
V médiích se takové informace objevovaly. Dalo se tušit, že půjde o jediné možné řešení. Nejsem žádný expert na danou problematiku, ale když dané úvahy zněly ze všech stran, očekával jsem podobný krok. A chtěl jsem být blízko rodině.
Po návratu z Itálie jste v povinné karanténě?
Samozřejmě! Nikdy bych neohrozil zdraví rodiny ani nikoho dalšího. Nic důležitějšího přece není. Když jsem se domluvil s vedením v Boloni a vyrazil domů, zavolal jsem rodičům a poprosil je, zda by mi vybavili chalupu jídlem. Bylo mi jasné, že nemohu mezi lidi. Takže rovnou z Itálie jsem jel na chalupu. Do pondělí budu v izolaci. Táta mi jednou za tři dny přiveze čerstvé potraviny a nechá je za vrátky, aby se mnou vůbec nepřišel do kontaktu. Dodržuji veškerá pravidla.
Řešíte se spoluhráči na dálku aktuální situaci v Itálii?
Jsme v kontaktu. Stejně tak s kondičními trenéry a fyzioterapeuty. V klubu jsou všichni podle mých zpráv v pořádku, nikdo neonemocněl. Věřím, že všechna opatření v podobě zákazu vycházení, volného pohybu či nařízení o nakupování jediného člověka z rodiny zaberou a situace se začne zlepšovat.
Nadává někdo z vašich parťáků, že italská vláda byla v začátku šíření koronaviru příliš laxní a reagovala pozdě?
Ne. Nikdo teď neřeší, co se mělo dělat, protože prostě nemá smysl se něčím podobným zaobírat. Přijímají opatření a doufají ve zlepšení. Jde o hroznou situaci. Denně umírají lidé i přes všechna přísná opatření. Cítím s celou zemí. Za bezmála čtyři roky mi přirostla k srdci. Celý národ je družný a nyní jejich mentalita utrpěla obrovskou ránu. Pro Itálii jde o mimořádně frustrující stav.
Řešili jste možnost návratu do Česka i s ostatními českými hráči v Itálii?
Psal jsem si s Jardou Zmrhalem a Alešem Matějů, kteří jsou v Brescii, jsem ve spojení i s Jakubem Janktem. Dával jsem jim informaci, že pojedu domů. Oni mají v Itálii rodiny, já měl nejbližší v Česku. Nechtěl jsem je ale nijak ovlivňovat.
Představuje pro vás karanténa problém nejen s ohledem na odloučení od rodiny, ale i kvůli zranění, které léčíte a nemohl jste proto od prosince hrát?
Už nepotřebuji lékařskou péči. Kondiční trenéři mi nastavili individuální trénink tak, abych jej mohl absolvovat nyní v režimu karantény a následně s ohledem na všechna omezení. Pořád mám přitom dvě fáze. Jde o posilování s vlastní váhou, strečink, protahování. Až budu mít jistotu, že nejsem nakažený, tak zařadím i krátké běžecké úseky.
Ladislav Krejčí během tréninku fotbalové reprezentace před zápasy s Anglií a Severním Irskem.
Zranění vás vyřadilo ze hry na tři měsíce. Můžete prozradit, co přesně jste měl za problém?
Trable začaly při pohárovém utkání proti Udine ještě před Mikulášem loňského roku. Dostal jsem ráno do kolena a lýtkový sval s dalšími nervovými vlákny v místě pod kolenem se pochroumaly. Léčba trvala šest týdnů. Tlačil jsem na návrat, abych byl rychle zpátky v tréninkovém procesu. A vše jsem uspěchal. Hned při první přípravě s týmem noha nevydržela a zranění se obnovilo.
Takže jste znovu šest týdnů podstupoval jen individuální terapii?
Ano. Už jsem byl na magnetické rezonanci a zranění je zahojené. Ještě, než přišlo přerušení soutěže, měl jsem jasno, že na druhý pokus nic nebudu hrotit a dokud budu cítit bolest, nebudu riskovat.
