Článek
Nicméně pokud se fotbalový fanoušek podívá na tabulku nejvyšší italské soutěže, stále vidí senzační prvek na její špici. Oproti všem předsezónním předpokladům se totiž na čtvrtém místě, které by zajišťovalo postup do Ligy mistrů, vyhřívá podceňovaný nováček, klub Catania Calcio.
V těsném závěsu za Sicilany se to ale ježí připravenými zbraněmi pronásledovatelů, kteří jim chtějí lukrativní post během jarních bojů vzít. Lazio Řím, Udinese, Sampdoria Janov jsou těmi nejbližšími, z trestných bodových odpočtů se už vyhrabávají také AC Milán a Fiorentina.
O zmiňovaných klubech se toho ví dost, vzhledem k síle jejich kádrů i k bohaté a zavazující historii se od nich přední místa očekávají povinně. Fotbalová Catania, to je však velká (vzhledem k výsledkům však krásná) neznámá.
První fotbalový klub byl v tomto sicilském městě založen v roce 1908, jeho plný název se asi fanouškům skandoval dost těžko: Associazione Sportiva Pro Educazione Fisica Pro Patria. O dva roky později se zrodilo už mnohem jednodušší pojmenování Unione Sportiva Catanese. Zato za Mussoliniho éry ve 30. letech přišla kuriozitka: "režimní" název Associazione Calcio Fascista Catania, tedy Fotbalová fašistická společnost z Catanie...
Po skončení druhé světové války se tedy logicky objevil zcela neutrální název Club Calcio Catania. V roce 1954 klub poprvé ve své historii postoupil do první ligy, ale vzápětí z ní byl kvůli zákulisním machinacím vyřazen. V šedesátých letech se však Catania v Serii A docela zabydlela, na její horké půdě ztrácela jistotu i body řada favoritů. Tehdy klub řídil prezident Angelo Massimino, po němž je dnes pojmenován městský stadión.
Ofenzivní pojetí zůstalo i mezi elitou
V roce 1983 zažil poslední velkou slávu: v tabulce nejvyšší italské soutěže tehdy Catanii patřilo neskutečné třetí místo. K poslednímu zápasu na římské Stadio Olimpico tehdy vycestovalo 40 000 sicilských fanoušků! O deset let později však byl klub kvůli nepřekonatelným finančním problémům zrušen. Nově vzniklá Catania Calcio se pak musela probíjet směrem vzhůru od amatérských soutěží. V létě roku 2006 se jí konečně zase podařilo otevřít prvoligové brány.
Za hlavního architekta nečekaných úspěchů se považuje zatím málo známý trenér Pasquale Marino. Ten tým převzal v roce 2005, po roce slavil postup do Serie A, nyní zde atakuje pohárové příčky. Marinovou zásluhou je, že neslevil ze svého ofenzivního směřování. Stejně jako Zdeněk Zeman vychází z rozestavení 4-3-3, pro Italy dost netypického a nezvyklého.
Marino prohlašuje, že by byla škoda nepostavit kompletní útočné trio, které má k dispozici. Gionatha Spinesi zatím dal jedenáct gólů a v čele střelecké tabulky stíhá Franceska Tottiho. Giorgio Corona měl výborný rozjezd, na jeho technické kousky se s obdivem dívala celá Itálie. Nyní už si na něj dávají obránci větší pozor - v prvních jedenácti kolech dal pět branek, od té doby však už ani jedinou. Třetím do party je Giuseppe Mascara, autor tří gólů.
Tento hráč však musel pykat za svou nedisciplinovanost. V úvodních devíti kolech byl celkem třikrát vyloučen! Nedisciplinovanost se bohužel týká i horkokrevných fanoušků - kvůli řádění některých z nich už byl Catanii na dva ligové zápasy uzavřen stadión, tým musel hrát na neutrální půdě a navíc za zavřenými dveřmi.
O tom, zda se pro něj na konci sezóny otevřou brány pohárové Evropy, však rozhodne jen on sám.
