Článek
Kolik dní už jste v karanténě?
V sobotu je to dvanáctý.
Ale v AS Livorno snad není nikdo nakažený...
V klubu ne, jsme v kontaktu přes WhatsApp, nikdo si ani nestěžoval, že by měl nějaké náznaky problémů. Karanténa je ale povinná. Ve městě je už přes padesát nakažených. Pořád to je minimum proti severu. Co se děje v Lombardii je děs a hrůza. Nakažení přibývají po tisících, mrtví po stovkách.
Informoval vás klub, co se bude dít v nejbližších dnech?
Neinformoval, ale to jen kvůli tomu, že všichni čekají, jak se situace vyvine, jak zareaguje Italská fotbalová asociace. Musíme čekat a doufat. Pokud se neobjeví další komplikace, mohli bychom se v Livornu vrátit k tréninku 30. března, obě nejvyšší ligy, tedy Serie A i B by mohly pokračovat od začátku května a končily by 30. června, zbývá nějakých dvanáct kol, někomu ještě dohrávky. Upřímně, nijak se k tomu termínu neupínám. Může se během pár hodin změnit. Vždyť karanténa se posunula ze začátku dubna na jeho konec, pokud budeme vůbec moci trénovat, tak v nějakém omezeném režimu.
Takže vlastně začnete neplánovaný přípravným obdobím v době, kdy měly soutěže vrcholit...
Je to zvláštní, ale dá se to takhle říct. My jsme doma od 11. března, a ještě asi deset dní budeme, v tom lepším případě. To se zákonitě musí podepsat na fyzické kondici. Když nesmíte ven, můžete se nějak udržovat v rámci podmínek, které máte doma, a to není ideální.
Jak jste na tom vy s možností udržování fyzické kondice?
Mám svůj program, hlavně dělám posilovací cvičení. To máme dokonce nakázáno. Je to zpestření, jenom sedět doma by bylo šílené. Já mám naštěstí jako součást bytu docela velkou terasu, kde se mohu trochu víc hýbat, ale dokolečka na ní a po bytě neběhám (úsměv). Ale je to příjemné, být na čerstvém vzduchu. Koncem týdne přišlo oteplení, je tu okolo dvaceti stupňů. Rád tam posedím, koukám do notebooku, čtu si.
Vy jste doma sám...¨
Ano, přítelkyně ještě před tím, než to začalo, odjela do Čech, kde má práci. Denně jsme v kontaktu, s ní i s rodinou. V Česku na tom ještě nejste tak zle, takže je zajímá, jak se s koronavirem pereme tady. Podobně na tom jsou i další spoluhráči, cizinci. Všichni poslali svoje nejbližší pryč z Itálie, dokud v tomto regiónu koronavirus nepropukl.
Být doma sám, musí být psychicky náročné, čím se zabavíte?
Ráno vstanu, zacvičím si, dám si snídaní, a pak dělám různé věci, koukám na filmy, jak jsem už řekl, čtu si. Například knížku o Petru Čechovi. Mám v televizi české programy, tak na ně koukám, ale celý den to nejde. Spíš si ji pustím večer a koukám na ni do noci. Hodně si telefonuji s rodinou a kamarády, hrajeme na play statione. Není lehké najít něco, co by vás zabavilo. Snažím se odreagovat. Sledovat jen záplavy negativních zpráv nejen z Itálie, to by se člověk zbláznil.
Jak daleko to máte k moři?
Na pláž to mám si dvacet metrů, ale teď mi to není nic platné, tak na něj alespoň koukám. I to je příjemné. Nebydlím totiž přímo v Livornu, ale kousek vedle v městečku Tirrenia, je to směrem na Pizzu. Naše městečko je také turistické letovisko s krásnými plážemi na břehu Ligurského moře.
Nesmíte z bytu... Kdo vám nosí potraviny?
Ven mohu jen na nákup potravin, to je jediná výjimka, ještě venčení psa, ale toho nemám, a samozřejmé lékárna, kterou nepotřebuji a jsem za to rád. Žádné konverzování se sousedy a přáteli, jak je v Itálii normálně zvykem. Nakoupit a domů!
Kdo vám vaří, když přítelkyně je v Čechách?
Já sám si vařím, musel jsem se to naučit (smích). Hlavně těstoviny, kuřecí maso, rýži. Jednoduchá a lehká jídla, protože výdej kalorií je minimální a nerad bych se na první trénink přikutálel... Ovšem restaurace, kterou nám zařídil klub a chodili jsme tam se spoluhráči, to není.
Zkoušíte i něco nového? Třeba byste pod telefonním dozorem přítelkyně zvládl i svíčkovou...
Na tu bych si netroufl (smích). To by asi nedopadlo dobře. Jídla musí být lehká. Na svíčkovou a další české lahůdky si počkám, až budu doma.
