Fotbal se změnil v noční můru, stýskal si Buffon, když si ani na třetí pokus na ušatý pohár nesáhl. Takže za rok...

Ani svou obvyklou zaklínací formuli pod zataženou střechou v Cardiffu gólmanská legenda nevyslovila.

I v mém věku se dá snít, opakoval přitom Ginaluigi Buffon vždy a všude.

Po prohraném finále s Barcelonou před dvěma lety v Berlíně, kde marně doufal, že stadion pamatující jeho zlatou korunovaci ve finále mistrovství světa 2006 mu vynahradí zklamání z Old Trafford.

Po zisku letošního šestého Scudetta v řadě zrovna tak.

I před sobotní partií s Realem se svou vírou netajil.

„Myslíme, že jsme schopni ji zvládnout. Že jsme dost silní, abychom Real porazili," vykládal.

„I po nerozhodném prvním poločase jsme v sobě tuto víru měli," opakoval i před sobotní půlnocí, kdy mu medaile na krku klinkala zlověstně a taky trochu posměšně.

Cestou úskalími Ligy mistrů do finále dostal ve dvanácti zápasech pouhé tři góly, což jeho víru posilovalo. Přišel však třináctý a za balónem v síti se otočil hned čtyřikrát.

„Nedokážu vysvětlit, co se s námi ve druhém poločase stalo. Sám to nechápu," marně se ptal sebe i všech kolem, proč Juventus z trávníku odkráčel a dominoval na něm už jen Real.

Přitom doufal, že napotřetí to bude jeho večer. Spletl se. A šeredně, protože jeho králem se stal Ronaldo a jeho dvě rekordní trefy. První, která byla pětistým gólem Realu v Lize mistrů, druhá, která byla šestistou brankou Ronalda v jeho profesionální kariéře.

„Zasloužili si vyhrát. Demonstrovali svou fotbalovou třídu, prokázali přístup, který byl ve finále rozhodující," uznával Buffon.

Smutný, zklamaný, možná i sám sobě přiznávající, že pocit prokletí, který ho tolik deptal a sužoval po prvním prohraném finále Ligy mistrů s milánským AC před čtrnácti lety na Old Trafford v Manchesteru, na něm bude ležet věčně.

„Fotbal se může změnit v noční můru. Třeba ve chvíli, kdy dvě střely jsou tečovány, ale jen jedna skončí v bráně. V naší," připomínal ránu Pjaniče a následnou Ronaldovu.

Mohl mluvit i o tečované trefě Casemira, ale to už by bylo příliš. Jen by si tím sypal sůl do bolavých ran. Drásal deziluzi, kterou prožíval.

Vyhrál italský titul, ukořistil italský pohár, ale ten ušatý určený pro vítěze Ligy mistrů mu nebyl ani napotřetí dopřán.

„Nejsem ale ještě tak starý, abych nemohl dál snít," vypravil ze sebe devětatřicetiletý Buffon konečně větu, na kterou všichni čekali.

Měl pravdu. Vždyť má v Juventusu smlouvu ještě na další rok, takže proč by v Kyjevě 2018 nemohl ve finále Champions League přijít čtvrtý pokus?