Fila o konci ve Slavii: Neměl jsem důvěru. Sparta na stole oficiálně nebyla

O víkendu jste byl blízko prvnímu gólu. Co chybělo?

(úsměv) Bylo to opravdu strašně blízko. Po rychlé akci jsem na malém vápně intuitivně trefil míč z první, ale obránce to stihl vykopnout z brankové čáry. Smůla, no.

K vašemu cíli pěti branek máte zatím daleko. Nebyla to příliš velká slova?

Říkal jsem si, že mám před sebou hodně utkání, a možná jsem měl trochu velké oči. Až na hřišti jsem zjistil, jak náročný úkol jsem si dal. Všichni obránci mají dva metry, jsou šlachovití a především nedělají chyby. Stále si ale stojím za tím, že pět branek je splnitelných. Jen to bude těžší, než jsem si původně myslel.

Byl to proti Neapoli zatím váš nejlepší výkon v dresu Benátek?

Co jsem slyšel, tak asi ano. Vrátil jsem se do sestavy po zlomenině nosu, což mi předtím moc nepomáhalo.

Už jste v pořádku?

Nos byl zlomený úplně. Dýchání je už v pohodě, ale léčení trvá zhruba čtyři týdny. Masku budu nosit ještě asi sedm dní, pak musím být hodně opatrný.

Jak zvládáte škrabošku?

Upřímně? Je to hrozný a nechci to už zažít. Špatně v ní vidím a musím mít i trochu jiný náklon hlavy. Pokud ale chcete hrát, musíte to vydržet.

Hned po vašem příchodu do Itálie jste se zabydlel v sestavě. Jste zatím spokojený?

Věděl jsem, do čeho jdu. Minimálně měsíc jsme s agentem sledovali, jak tým vypadá a jestli je oprávněně na posledním místě. Nechtěli jsme, aby to bylo jako v Česku, když se podíváte na České Budějovice. Serie A je ale vyrovnaná soutěž a každý může porazit každého. Z týmu cítím, že jsme soudržní, nedostáváme góly a hlavní zápasy nás teprve čekají. Věříme, že to zvládneme.

Myslíte záchranu?

Ano, na Parmu ztrácíme pět bodů. Je to blízko, ale zároveň daleko. Za námi je třeba Monza, která na Interu o poločase vedla 2:0. Stojí proti nám hodně kvalitní týmy, ale věříme, že posbíráme víc bodů než naši soupeři. Se štěstím udržíme první ligu a všechno dobře dopadne.

O víkendu proti vám nastoupil i Romelu Lukaku. Jaké to je bránit takového vazouna?

(rozesměje se) Naštěstí jsem nemusel. Trenér mi nejdřív řekl, že na standardky budu úplně nahoře. Pak se ale zranil spoluhráč a musel jsem jít na přední tyč. Čistou náhodou jsem odvrátil tři rohy, ale naštěstí nikdo jako Lukaku nepřiletěl. Ten by mě asi srazil.

Italská liga je ale plná podobných typů hráčů.

Máte pravdu. Když to vezmu podle toho, jak jsme hráli s Neapolí – jejich stopeři byli rychlí a k tomu měli dva metry. Jsou to soubojoví hráči, ale zároveň mají obrovskou kvalitu na míči. V rozehrávce nedělají chyby a mají skvělou techniku. V Itálii je fotbal opravdu o detailech a často rozhoduje, že někdo něco vymyslí. Často padají góly po patičkách nebo překvapivých narážečkách. Všechno ale musí být na milimetr přesné.

Berete váš přesun na Apeninský poloostrov jako dobré rozhodnutí?

Když si zpětně vezmu ty možnosti, kdybych udělal druhou variantu, tak bych si to asi vyčítal. Jsem v Itálii měsíc a půl a říkám, že to byl správný krok. I kdybych skončil teď po půl roce, tak mi to dalo spoustu zkušeností. Chci však zůstat nejlépe v Serii A a dál podávat co nejlepší výkony.

Druhou variantou jste myslel setrvání ve Slavii a hostování v některém z klubů z Česka?

Ano, to se mi ale nelíbilo. Nechtěl jsem prodloužit někde, kde v to nemám důvěru. Ve Slavii nebyl takový zájem, abych hrál – nejspíš kvůli mému věku. S tím jsem ale nesouhlasil. Odrazovalo mě to, ale zároveň motivovalo a lákalo vyzkoušet Benátky. Naskytl se tým z první ligy, a byť si mnoho lidí řekne, že hrají na konci tabulky, tak je to jiný svět. Oproti tomu je česká liga opravdu malá. Jsem rád, že jsem tento krok udělal.

Jak moc těžké rozhodování to bylo?

Hodně, protože jsem nevěděl, jaká bude správná volba. Furt jsem to měl v hlavě padesát na padesát. To, jestli by to bylo fajn, bych zjistil až po nějaké době. Snazší byl Liberec, kde je výborný trenér. Pan Kováč by mi určitě sednul a za mě dokáže ještě hodně velké věci. Ve slabších chvílích jsem to i preferoval. Nakonec ale vyhrála Itálie. I kvůli tomu, že jsem nechtěl ve Slavii být. Kdybych podepsal, zabil bych se na další dva roky, což jsem nechtěl dopustit. Věřím, že angažmá v Benátkách mi svou kvalitou pomůže víc, než kdybych zůstal. I vzhledem k Euru. Myslím, že jsem se rozhodl správně.

Zmínil jste Liberec. Přestup natrvalo na sever Čech nebyl ve hře?

Nebylo to reálné. S blízkými jsme se o tom bavili a asi by to bylo nejlepší. Slovan ale chtěl ve finále jen hostování. Ta částka za mě asi byla příliš vysoká.

Váš odchod ze Slavie tedy asi nebyl moc přátelský?

Nemám nikomu nic za zlé. Spíš šlo o tu herní stránku, myslel jsem si, že bych měl dostávat více prostoru. Zasloužil jsem si to. Na druhou stranu je to fotbal a trenér si vždy musí vybrat, koho nasadí. Ve Slavii je spousta hráčů, často reprezentantů, a je těžké si vybírat. Zkrátka se mi to nepodařilo a jdu dál. Teď se snažím to nakopnout od začátku.

Spekulovalo se o vaší výměně do Sparty. Co na tom bylo pravdy?

Oficiálně to na stole nikdy nebylo. Co jsem měl informace já, když se to řešilo, tak jen mezi určitými lidmi. Kdyby se to dostalo na stůl na Slavii, nevzali by to. Jestli to bylo reálné na Spartě, to už musí říct někdo jiný. Mám na to svůj názor, ale na sto procent to říct nemohu.

Nakonec ale vyhráli turisticky žádané Benátky. Co říkáte na město lásky?

Benátky jsou samozřejmě krásné a občas vyrazíme i za turistikou. Žijeme ale na předměstí v Mestre, což je spíš klidnější, chudší oblast, kde se často ubytovávají turisté. Jsem spokojený.

Benátky tedy lepší než Praha?

Za mě jedině Brno! To je nejkrásnější město na světě. Ale Benátky mají své kouzlo. Ty budovy a celková atmosféra jsou nádherné. Po čase se to sice okouká, ale nikdy mě nepřestane fascinovat, že na fotbal jezdíme lodí. To je fakt jiný svět.

Benátky jsou známé také kvůli dresům, které jsou chválené po celém světě. Věděl jste o tom před příchodem?

Vůbec ne, ale kamarádi mě na to upozorňovali. Pochopil jsem to až časem, protože ty dresy jsou opravdu krásné a mají vychytané veškeré detaily. Po mém příchodu jsem navíc pocítil zvýšený zájem o dresy. Vzhledem k tomu, že odehraju tak 15 utkání, splním přání jen málo žadatelům. Kdybych je měl kupovat, asi by mi z výplaty moc nezbylo.

V týmu jste se potkal s Cheickem Condem, který působil dříve ve Zlíně. Prohodili jste spolu pár slov česky?

Na prvním tréninku se mě ptal, jestli rozumím. Spíš už zná jen sprostá slovíčka, ta nezapomněl. Bavíme se spolu asi nejvíc. Hodně mi pomáhá v kabině a můžu se na něj spolehnout, hlavně v začátcích to bylo důležité. Teď to ale nemá jednoduché, moc minut nedostává, takže tohle spolu taky často řešíme.

Vede vás legenda Eusebio Di Francesco. Jak zvládáte prolomit jazykovou bariéru s ním?

Už jsem v Itálii nějakou dobu a pokaždé, když ho vidím, tak se štípnu, jestli se mi to jen nezdá. Má obrovské jméno všude, kam přijedeme. Opravdu je to persona. Když jsem ho spatřil poprvé, musel jsem se držet, abych se nerozklepal. Neovládá moc angličtinu, což mě alespoň nutí, abych co nejrychleji máknul na italštině.

Máte úlevy, když nerozumíte?

Právě že vůbec. Dostal jsem za úkol, abych se naučil a porozuměl. Na tréninku se vše jede v italštině. Máme opravdu dlouhou taktickou přípravu – řekne se to jednou a jede se dál. Někdy musím spoustu věcí risknout a pak uvidím, jestli dostanu sekec, nebo to dělám dobře. Kluci mi to ale často přeloží do angličtiny.