Článek
Trefně to vyjádřil trenér FC Turín Alberto Zaccheroni, když konstatoval: "Hráči AC byli po léta zvyklí hrát o první příčky, jakmile vědí, že jich už nedosáhnou, těžko hledají motivaci." Ona motivace se ale asi možná brzo najde: vždyť co nevidět může červeno-černým začít téct do bot v boji o ligovou záchranu!
Na hře a výsledcích týmu se nepříznivě projevuje několik faktů. Připomeňme si nyní ty nejvýznamnější:
1) Bodová penalizaceOdečtením osmi trestných bodů byl AC Milán zbaven možnosti reálně zasáhnout do boje o titul. V úvodu sezóny ovšem mnozí prohlašovali, že pro něj nebude problém tuto ztrátu dohnat, vždyť tým ve všech šesti úvodních utkáních nové sezóny (3x v Serii A, 3x v Lize mistrů) vyhrál. Bodové manko v Serii A tedy vymazal rychlostí blesku a zároveň se dostal přes ošidné předkolo do hlavní části Ligy mistrů.
Pak ale začal zpomalovat. Daleko výraznější to bylo v Serii A, ze základní skupiny Champions League směřovali "rossoneri" jasně k postupu. "Naší prioritou je Liga mistrů," přispěchali tedy v klubu s novou oficiální strategií. Hráči se tak na ligová utkání přestali koncentrovat a výsledky se dostavily. Po třech úvodních vyhraných zápasech následovalo dvanáct ligových kol, v nichž AC vyhrál už jen dvakrát. I bez osmibodového trestného odpočtu by AC Milán byl v tabulce až šestý, se ztrátou osmnácti bodů na vedoucí Inter Milán a jedenácti na druhý AS Řím.
2) Odchod ŠevčenkaJe to stále omílaný argument, ale asi platí. Zatímco v minulém ročníku měl AC Milán po patnácti odehraných kolech na kontě 32 vstřelených branek a ani jednou nevyšel gólově naprázdno, letos je tu po stejném počtu zápasů pouze 14 branek, tedy necelá polovina. Celkem šestkrát se už "rossoneri" museli smířit s tím, že v zápase nedali ani gól, naposledy nyní o víkendu, kdy Alberto Gilardino trefil z penalty jen tyč. Branková konstrukce zastavila míč na cestě do sítě milánských soupeřů už popatnácté ! Bylo by to za Ševy lepší ?
3) Hráčský lazaretAC Milán ještě v této sezóně nikdy neměl k dispozici kompletní kádr. Během listopadu se pak se zraněnými doslova roztrhl pytel, postižena byla především defenzíva. Gólman Dida, obránci Alessandro Nesta, Giuseppe Favalli, Cafú, Serginho, Alessandro Costacurta, záložníci Gennaro Gattuso, Massimo Ambrosini, ti všichni se ocitli v péči milánských lékařů. Marek Jankulovski, který se v minulé sezóně marně prodíral do základní sestavy, je tedy nyní doslova na roztrhání. Zdraví mu zaplaťpánbůh slouží, dvakrát (v Chievu a doma proti Ascoli) už byl také střelcem rozhodujícího gólu.
4) Před velkým prádlemJe tu ale i další podstatný důvod milánského trápení: tým zraje k radikální generační obměně. Vždyť 13 jeho hráčů, tedy více jak polovina kádru, má třicet let a více!
Nutná bude ale také změna na trenérské lavičce. Byť to všechny zainteresované strany tají, zdá se pravděpodobné, že již "okoukaný" a málo progresivní trenér Carlo Ancelotti po sezóně skončí a nahradí ho trenér mistrů světa Marcello Lippi. Anebo že by výsledky milánských ďáblů byly natolik alarmující, že by k této změně došlo již dříve ?
Paradoxně se něco takového už stalo, ale v přesně opačném gardu. Když Marcello Lippi v průběhu sezóny 1998/99 oznámil, že končí v Juventusu a od příští sezóny přejde do Interu Milán, přestali ho hráči v Turíně brát jako nedotknutelnou autoritu a jejich výsledky šly od deseti k pěti. Už během jarní části sezóny tedy na lavičku Juventusu usedl jeho předem vytipovaný nástupce, který měl podle původního plánu nastoupit až v létě. Nebyl jím nikdo jiný než Carlo Ancelotti.
