Článek
Kariéra Francka Ribéryho se v 37 letech chýlí k neodvratnému konci. Svoji veleúspěšnou kariéru spojil především s Bayernem Mnichov, se kterým získal řadu úspěchů, před pandemií koronaviru bavil svým uměním fanoušky Fiorentiny, kde v současné době působí. V čase vynucené přestávky před znovuzahájením Série A se francouzská legenda rozpovídala pro CANAL+ Sport o tématech, z kterých mrazí.
Osud Ribérymu svou krutou tvář ukázal už v prvních měsících života, když byl jako kojenec nalezen na schodech kláštera. Své biologické rodiče tak nikdy nepoznal.
Franck Ribéry v době, kdy působil v Bayernu
To horší však mělo teprve přijít. Ve dvou letech, když se s "náhradními" rodiči vraceli z výletu, se jejich auto srazilo s náklaďákem. Malý Ribéry prolétl předním sklem, následná operace si vyžádala více než sto stehů.
Lidé se mi smáli
Od té doby "zdobí" Francouzovu tvář charakteristická jizva, plastickou operaci však v pozdějším věku odmítl. "Všechno, co se stalo, utvářelo můj charakter a dalo mi to sílu. Když jste malý chlapec a máte tak hroznou jizvu, tak je to těžké. Lidé se na vás pořád dívají, šeptají si hnusné věci. Trpěl jsem tím já i má rodina," vzpomíná na těžké dětství fotbalista.
"Pamatuji si, jak si na mě ukazovali prstem a říkali: ´Podívejte se na něj, co to má na tváři. Je to hnusný.´ A takhle to bylo všude, kam jsem přišel. Nerozumím tomu. Vždyť ti lidé mě soudili podle vzhledu ne podle toho, jaký opravdu jsem. A to říkali i ti, kteří byli sami rodiči. To je velmi kruté," pokračuje ve smutném vyprávění fotbalista Fiorentiny.
Tvrdý osud však Ribéryho, který v roce 2006 konvertoval k islámu, zocelil. "Nikdy jsem ale neudělal to, že bych po tom všem šel někam plakat do kouta nebo že bych se schovával," uzavírá své vyprávění vicemistr světa ze stejného roku.
