Čas je nelítostný tyran, dostihl i mě, loučil se slzící Buffon a omlouval se za barážový krach

Tušil, že zmar je neodvratný, protože žlutomodrý švédský obranný val vystavěný před brankářem Olsenem i na San Siru odolával a urputně hájil tři dny starou jednogólovou výhru ze Solny.

Přesto Buffon do šestnáctky soupeře vyrazil. V osmdesáté osmé minutě poprvé, v nastaveném čase podruhé, pak i potřetí v naději, že při rohových kopech pomůže a spoluhráčům hrozící barážovou apokalypsu odvrátit.

Naivita. Marnost. Ani Gigi se k míči nedostal a italská squadra gól, jímž by si vynutila alespoň prodloužení barážové odvety, nevstřelila.

„Omlouvám se za celý italský fotbal," kál se Gianluigi Buffon před televizními kamerami za sebe, spoluhráče, celou reprezentaci.

Itálie uhrála v odvetě se Švédskem jen bezgólovou remízu, baráž nezvládla a na světový šampionát v Rusku nepostoupila.

Po šedesáti letech bude na mistrovství světa chybět.

V osmapadesátém absentovala na šampionátu odehrávajícím se ve Švédsku, po šesti desetiletích ji vyřadili paradoxně právě Švédové.

„Je to obrovské zklamání. Nikoli pro mě, ale pro italský fotbal. Nezdařilo se nám něco, co mohlo být opravdu důležité pro celou naši zemi a mohlo mít pro celou Itálii široký sociální dopad. To je jediná lítost, kterou teď v sobě mám," vykládal a přitom potvrzoval, že v reprezentaci končí.

Nadobro. Navždy. Po 175 odehraných zápase v dresu azzuri. Po kariéře, jejímž vrcholem byl světový šampionát 2006 v Německu, kde zvedal nad hlavu Světový pohár určený mistrům světa.

Do Moskvy, kde v národním týmu před dvaceti lety v říjnu roku 1979 jako devatenáctiletý debutoval, se v příštím roce nepodívá. A přitom snil o tom, že právě v Rusku jeho hvězdná dráha v bráně squadry skončí.

„Čas je nelítostný tyran, který dostihne každého. A tak je to v pořádku," snažil se Buffon krotit emoce, které jím cloumaly.

Nezvládl to. I on se rozbrečel. „Lituji toho, že se můj poslední oficiální zápas neshodoval s mými představami, protože jsme na mistrovství světa nepostoupili. Ale i tak to mělo nejspíš být."

Na trenéra Venturu, který se stal pro celou fotbalovou Itálii viníkem kvalifikační kalvárie a fotbalového ponížení, však Buffon neukázal. Naopak...

„Ve fotbale vyhráváte jako tým a jako tým prohráváte, zažíváte úspěchy i porážky. A trenér je součástí týmu," pronesl, a Venturu objal, aby o jeho slovech nebylo pochyb.

„Loučím se s reprezentací, ale o budoucnost italského fotbalu strach nemám. Dokáže mluvit sám za sebe, má dostatek odhodlání, schopností i hrdosti, aby našla způsob, jak se z úpadku dostat znovu vzhůru na vrchol," loučila se devětatřicetiletá brankářská legenda a slzy se už přitom skrývat ani nesnažila.