Článek
„Myslím, že těch pět měsíců proběhlo úspěšně. Nevím, jestli jsem měl nějaká konkrétní očekávání. Přicházel jsem do Itálie s cílem se zlepšovat, zahrát si jednu z nejlepších soutěží světa. Tohle byla moje největší motivace," říká 21letý Zima, který do Turína zamířil v létě ze Slavie.
Cítíte, že v Turíně jdete herně nahoru?
Nemám konfrontaci na mezinárodní scéně, pouze, co se týká týmu a italské ligy. Nemůžu tedy říct úplně objektivně. Subjektivně si ale myslím, že určitě ano.
Měl jste ze Serie A respekt? Neobával jste se, že to pro vás bude velký skok?
Nebral jsem možnost hrát italskou ligu z pohledu, že jde o soutěž úřadujících mistrů Evropy. Samozřejmě, většina kluků, kteří Euro vyhráli, jsou v klubech Serie A. Tvoří kvalitní mixy s hráči z jiných zemí.
Jaký dojem tedy na vás Serie A udělala?
Rozhodně tady není, v uvozovkách, oddychový zápas. Jako ho někdy mají v české lize nejlepší týmy, kdy soupeři dají rychle dva tři góly a utkání pak jen dohrají. Serie A je nesmírně vyrovnaná, každý může obrat každého. Nedávno třeba vyhrála Spezia na San Siru nad AC Milán. Rozdíly mezi hráči jsou minimální, záleží, jak se mužstvo nachystá, v jaké je zrovna formě. Jsou tu pochopitelně týmy jako Inter, AC Milán, Juventus, které mají přece jenom o něco vyšší kvalitu než zbytek ligy. Časem mi už přišlo úplně normální, že hráči tady umí na hřišti velké věci. Setkávám se s tím vlastně i na každém tréninku.
Nakolik jste spokojený s herním vytížením? V lize jste zatím nasbíral 12 startů.
Jsem rád za každou šanci, kterou od trenéra dostanu. Buď v základní sestavě nebo i když můžu zasáhnout do části utkání. Konkurence je v Turíně opravdu obrovská. Někdy vyjde, že nastupuju pravidelně, někdy, že nehraju. Ale zase, pokud nehrajete, můžete na sobě víc pracovat. Dotrénovat věci, která potřebujete.
Pochvalujete si dlouhodobě spolupráci s trenérem Juričem. Díky jeho otevřenému přístupu víte, že šanci dřív nebo později zase dostanete?
Určitě ano. Trenér vyznává filosofii, že tým netvoří jedenáct hráčů, ale úplně všichni. Takže na tom musíme být, co se týká herních návyků, všichni stejně. Musíme plnit pokyny do puntíku. Aby v případě, že někdo vypadne ze sestavy, byl nahrazený stejně kvalitním hráčem.
Český fotbalista David Zima (vpravo)
Jak se vám žije na severu Itálie mimo stadiony?
Italové jsou v pohodě. Žiju v Turíně prakticky stejně, jako v Praze. Chvilku mi trvalo než jsem se trochu naučil jazyk, teď už není problém. Spíš jde o to, že jsem v Turíně pořád sám. Rodiče jezdí jednou za dva měsíce na týden, když mají volno.
Jste ale zase nucený používat výhradně italštinu, což je možná výhoda.
Italština není úplně těžký jazyk. Začátky byly složité, ale základ už mám, domluvím se. Není to úplně v topu, když něco vysvětluju, je pro mě lepší přejít do angličtiny. I když ani tu nemám vynikající, je však pořád na dostatečné úrovni, abych dokázal vyjádřit, co potřebuju.
Nedávno jste poskytl rozhovor místní televizi v italštině. A výsledek byl hodně slušný.
Používal jsem věty, které říkám skoro pořád. Nad nimi jsem ani nepřemýšlel. Jako když dáváte do televize rozhovor v Česku. Taky máte naučené nějaké fráze, které opakujete dokola. Tady to bylo něco podobného v italštině. Jak jsem se zamýšlel, byl trošku problém.
Ocenili vás spoluhráči a blízcí?
Měl jsem od nich pozitivní ohlasy. Jaké byly na sociálních sítích, nevím. Nechodím tam moc.
