Barákovi to v Udine pálí. Budete se divit, ale zranění bylo pozitivním momentem, říká

Hráčem Udine se stal už v zimě, ale jaro strávil na hostování ve Slavii, které pomohl k mistrovskému titulu. Letní příchod do italského klubu, kde už působil spoluhráč z reprezentace Jakub Jankto, ale nebyl jednoduchý. „Krátce po příchodu do Udine jsem se zranil a bál se, aby mi to nepokazilo úvod angažmá. Nebudete mi věřit, ale ukázalo se, že to byl vlastně pozitivní moment. Připravoval jsem se individuálně, mohl se klidněji sžívat s prostředím a vstřebávat změny. Vše se v dobré obrátilo. Brzy jsem dostal šanci a tu se snažím držet za pačesy, jak se říká," začal svoje vyprávění.

Končící rok hodnotí kladně, ale jen relativně... „Když připočtu i titul, byl úspěšný, ale já nebudu nikdy úplně spokojený! Pořád mám na čem pracovat, co zlepšovat, a když se ohlédnu zpátky, vím, co jsem mohl udělat lépe. Cítím obrovské rezervy, moje výkony mohou jít ještě výrazně nahoru. Motivace je obrovská. Jsem rád, že mě doma vedli tak, abych se nespokojoval s dosaženým a snažil se jít stále dopředu," dodal.

Italštinu se učil od zimy a překonal tak první těžkou překážku. „Nemám s ní problém, už jsem dával asi čtyři rozhovory do italských televizí nebo deníku Gazetta dello Sport. V pohodě se domluvím i v kabině. Mluvím jednoduše, snažím se, aby to mělo hlavu a patu. Nejpodstatnější je, že rozumím v italštině všemu, co se po mně chce," konstatoval.

„Co se týká herních dovedností, snažím se v hlavě si nepřipouštět, že Serie A je těžší než naše liga. To by mi nepomohlo. Určitě tu hraje hodně lepších hráčů než u nás. Platí to zejména o středních záložnících, s nimiž se nejvíc střetávám. Navíc jsou velice zkušení. Hned v mém druhém utkání jsem hrál na portugalského reprezentanta Miguela Velosa z Janova, v Neapoli jsem zase měl na starosti Marka Hamšíka. S těmihle borci jsem se musel vypořádat sám. Naučil jsem se proto pracovat s míčem v mnohem větší rychlosti, nechodím také zbytečně do rizika, abych o něj nepřišel, v Serii A vám soupeř nedá vteřinu času navíc. Právě ta adaptace na vyšší rychlost a kvalitu soupeřových hráčů pro mne byla nejobtížnější," přiznal.

Vyrostl ale i jinak. „Moji nejbližší říkají, že se ze mne stává chlap. Posunul jsem se i mentálně, v novém prostředí, jiné kultuře a kvalitnější lize mi ani nic jiného nezbývalo. Umím se o sebe sám postarat, to se mi také v životě neztratí," dodal.

I přes komplikace se zraněním se brzy chytil a nastoupil ve čtrnácti zápasech Serie A. „Říkal jsem si, že to bude hodně těžký. Chtěl jsem prorazit do sestavy co nejdřív. Když to hned nešlo, uklidňoval jsem se, že první půlrok není pro hráče, který přijde do zahraničí, úplně jednoduchý. Tedy pokud nejdete do klubu jako vytoužená posila nebo velká hvězda. Ale to nebyl můj případ. Jenže první dvě kola se nám výsledkově nevydařila právě se soupeři, které jsme měli porazit. V tom vlastně bylo moje štěstí. Dostal jsem pak šanci a rozjelo se to. Od začátku mi věřil trenér Delneri a teď i jeho nástupce Oddo. Konkurence v naší středové řadě je velká. Musím každý zápas tvrdě odmakat, abych se v sestavě udržel," zdůraznil Barák.

Společně s Jakubem Janktem pomáhají naplnit ambice klubu. „Rozhodně nechceme hrát o záchranu, ale v lepším středu, do desátého místa. Máme na to dobrý kádr. Na začátku sezóny jsme zbytečně poztráceli body. Škoda jich, pracně je doháníme, a víme, že jsme mohli být už teď výš. Když uděláme dobrou výsledkovou šňůru, můžeme se tam dostat," přál si.

Zatímco v Itálii se mu daří, na neúspěšnou kvalifikaci o mistrovství světa nevzpomíná rád. „Tohle zklamání ještě úplně nepřebolelo, i když jsem se už naučil vyrovnávat i s neúspěchy. Nedostali jsme se ani do baráže, to je velký neúspěch. Raději bychom místo přípravných zápasů v Kataru, byť jsme je vyhráli, bojovali o postup na šampionát, po kterém jsme toužili všichni. Beru si to i osobně, že jsem reprezentaci nedokázal víc pomoct. Třeba bychom se z baráže dostali i dál.... Dostat se do reprezentace byl můj sen a cíl. Znamená pro mne nejvíc. Udělám maximum, abych naplnil i ten další, postoupil s národním týmem na nějaký velký turnaj," říkal přesvědčivě.

Svoji výbornou střeleckou bilanci však nepřeceňuje. Velmi si cením pěti gólů v reprezentaci, i když k postupu nepomohly. Asi nejvíc toho v Baku proti Ázerbájdžánu, protože zápas rozhodl. V Udine jsme dal zatím čtyři ligové branky, v Sassuolu, Bergamu, Beneventu a velmi si považuju té zatím poslední na San Siru do sítě Interu Milán. Všechny pomohly ke třem bodům, což je nejpodstatnější. Navíc byly i docela hezké. Přidal jsem i pět asistencí. Na góly a do střeleckých pozic mi často nahrává Kuba Jankto," pravil.

S kolegou Janktem si rozumí nejen na trávníku, ale i mimo něj. „Samozřejmě, na večeři si zajdeme, vymýšlíme v rámci možností společné akce. V létě jsme dělali i grilovačku. Držíme spolu, což je super. Kuba mi moc pomohl už po příchodu a pořád pomáhá. Je moc fajn, když máte v cizině kamaráda," pochválil českého spoluhráče.

Velký zájem, který o něj na Apeninském poloostrově je, ale neřeší. „O nějakém zájmu jsem četl či slyšel, ale nic konkrétního z toho nebylo. Tím si hlavu nezatěžuju, o tyhle věci se stará můj manažer David Nehoda. Jsem v Udine půl roku a minimálně tuhle sezónu bych tu chtěl dohrát. Ale zajímavá nabídka se může objevit už v lednu, nebo také tři čtyři roky si na mne nikdo nevzpomene. Pro mne je důležité, že jsem v klubu spokojený a týmu užitečný," konstatoval.

Od dětství ho trénoval otec, jeden z nejlepších mládežnických odborníků u nás. Jeho rady vnímá pozorně i nadále. „Tátovy rady nepřerostu nikdy. Je skvělé bavit se s člověkem, který má výborné fotbalové oko. Spoustu věcí si už umím vyhodnotit sám, hlavně co jsem měl udělat líp. Táta mi toho mnohem víc. Pro mne je momentálně ještě důležitější než jeho fotbalové postřehy, že mi dokáže poradit lidsky. Mluvíme spolu pravidelně, obohacuje mě a posouvá dál. Je skvělé, že mám člověka, jemuž se mohu svěřit s čímkoliv a on si ví vždycky rady," říkal uznale.

S přítelkyní Nikolou rádi jezdí na výlety, pokud to náročný program dovolí. „Byli jsme například v Benátkách nebo Miláně. Na Vánoce zůstáváme v Itálii. Je nám tu dobře," rozloučil se Antonín Barák.