Článek
Začíná v Liberci s odchodem Ludvíka Karla jako většinového majitele nová éra?
Nepochybně. Sice nevíme, co bude dál, ale víme, co bylo. Karlovu éru je nutno hodnotit jako úspěšnou. Když Preciosa liberecký fotbal převzala, dala klubu stabilitu a ekonomickou jistotu. A určitě nebude jednoduché na takovou úspěšnost z dlouhodobého hlediska navázat. Všechno, co posloucháme, jsou zatím jen řeči. Rozhodující budou činy. A jaké budou závisí na tom, kolik peněz se uvolní, což nyní nevíme.
S Libercem jste získal v roce 2002 jeho první, a vůbec premiérový mimopražský titul v samostatné české lize. Jak velký impulz podle vás tento úspěch pro Karla představoval?
Určitě vždy toužil navazovat na předchozí úspěchy. Když Liberec v polovině devadesátých let převzal, víceméně se jednalo o záchranářskou akci, ale on se chtěl prezentovat ve vyšších sférách. Když jsem do Slovanu na začátku roku 1999 přišel, mančaft se potácel na konci tabulky. První půlrok jsme ligu víceméně v pohodě zachránili. Pak jsme už vykročili vzhůru. V následné sezoně vyhráli v roce 2000 pohár, Liberec se poprvé objevil v Evropě, zahrál si proti Liverpoolu. To byl velký skok. A na mě pak byl při jedné naší vzájemné debatě vznesen dotaz: A vy byste se nebál pracovat s hvězdami?
Co jste mu odpověděl?
A nemyslíte si, že je to jednodušší než trénovat jelita? Na základě tohoto pak přicházeli hráči jako třeba Valachovič, který hrál za národní mužstvo Slovenska. Myslím, že jsme si s Karlem k sobě našli cestu díky tomu, že jsem přišel do Liberce a byl jsem první, který se ho nebál. Asi jsem ho uspokojil hned při naší první debatě, kdy se mi v Preciose na našem prvním pohovoru zeptal: A vy jste vlastně jaký trenér?
Vaše odpověď zněla jak?
Jak kdy. To jde přeložit třeba do metody cukru a biče. Záleží na sociální inteligenci, schopnosti empatie, umu vcítit se do myšlení člověka, kterého máte vést. Proto taky často říkám, a v tomhle jsme s Karlem asi taky byli na stejné vlně, že mou největší životní zkušeností pro vedení fotbalových týmů bylo, že jsem ve fabrice dělal mistra šedesáti ženským. A že jsem se ho nebál, fungovalo to od samého začátku. Tehdy jsem jezdil z Hradce do Turnova na mistráky béčka, kam Karl jezdil taky. Věděl jsem, kde bude, a vždy se uklidil na protější tribunu.
Proč, když jste se nebál?
Nechtěl jsem, abychom na to koukali spolu, protože rozmluvy s ním byly palbou na mozek. On je velice inteligentní a chytrý člověk. Potřeboval jsem se dívat na hráče, a ne se soustředit na to, jak mám odpovídat. A najednou v poločase vidím, že si svou oběť našel, Josefa Petříka. Ten o poločase přišel za mnou a říká: Karl ti vzkazuje, že máš říct trenérům, aby vystřídali Stanislava Marka, nebo ho rozhodčí vyloučí. Marek byl můj hráč, hrál zrovna za béčko, protože byl na ligu vykartovaný. Nereagoval jsem a Josef Petřík to začal vidět černě, že to odsere on, když se nestane, co chce Karl. A za pět minut mi to zopakoval. Nereagoval jsem znovu. A pět minut před koncem rozhodčí Marka vyloučili.
Co Karl na to?
Dojel jsem do Liberce. Netrvalo dlouho a zazvonil telefon: Vy jste nesplnil můj příkaz. Na to jsem mu řekl: Pane Karle, nemůžu po vás všechno papouškovat, protože pak byste mě vyhodil, že nemám svůj názor. Chvilku brblal, a pak řekl: Uvidíme, jak budeme hrát zítra v lize. Vyhráli jsme a nic se nedělo.
Vždy se nabízí otázka, do jaké míry majitelé klubů fotbalu rozumí. Jak na tom je Ludvík Karl?
Proč by mu nemohl rozumět? Když má okolo sebe lidi, kteří tomu rozumí, tak od nich ledacos pochytí. Třeba Křetínský se toho snažil co nejvíc pochytit od Hřebíka. (směje se)
Asi narážíte na vaši dávnou hlášku, že Liberec může vyhrát titul jen v případě, že Spartu trénuje Jaroslav Hřebík.
Tohle ale pak vykecali hráči. Použil jsem to jednou jako motivační faktor před zápasem se Spartou, že musíme využít toho, že Spartu trénuje Jarda.
Ladislav Škorpil
Říkal jste, že Karla jste se nebál, ale nebylo vám úzko v roce 2009, když jste v předkole Evropské ligy ztratili doma s Bukureští náskok 3:0 a vypadli? Nic horšího asi Karl ve fotbale nezažil.
Nejenom on, to i já. Když se však ve fotbale pohybujete tolik let, tak vám ouzko být nemusí. Netrvalo to dlouho, podařilo se nám doma prohrát 0:4 s Olomoucí a skončili jsme. Karl chtěl vyhodit jen asistenty s tím, že já zůstanu. Odmítl jsem, že pokud mají skončit oni, skončíme všichni.
Liberec za vlády Karla vyhrál třikrát ligu, dvakrát domácí pohár, zahrál si čtvrtfinále Poháru UEFA. Ale nikdy se mu nepodařilo proklouznout do Ligy mistrů. Vy jste k tomu byl v roce 2002 blízko, když jste málem vyřadili AC Milán. Nakolik ho podle vás tohle štve?
A pak byl ještě blízko v roce 2006 se Spartakem Moskva za Víti Lavičky, kdy ho od postupu dělilo snad patnáct minut. Určitě ho to mrzí. Souvisí to s ekonomikou. On je obchodník tělem i duší. Csaplár vždy říkal, jak by bylo dobrý, kdyby mu dal pravomoc a mohl prodávat a nakupovat hráče. Na to jsem mu vždy říkal: To je právě to, co ho na tom nejvíc baví, dohadování se s agenty. Vím, že se mu líbilo, jak peníze uměli dobře využít Paclík se Šádkem. Plzeň pro něj byla takovým vzorem. Dostali peníze z Ligy mistrů, uměli s nimi nakládat a kupodivu to v Plzni funguje dodnes.
Pan Karl sice měl zdravotní problémy, ale přesto, nepřekvapuje vás, že klub prodal zrovna nyní, kdy liga zažívá ekonomický boom?
Mně to nemůže překvapovat, protože pan inženýr Karl je o rok mladší než já. Mně letos bude 79, jemu 78, a ono všechno baví jen do určité doby. A jinak fotbalový boom může být víceméně momentální situace, protože obecně v našich podmínkách platilo a platit bude, že fotbal je žumpa. Ono se to zase vrátí do normálních kolejí. Ostatně kdo na fotbale vydělává?
Někde a někdy jde o dobrý byznys.
A u nás vydělával fotbalem kdo? Kdyby to třeba v Hradci neživil magistrát, tak tady fotbal není. A už to živí dvacet let od doby, kdy klub sponzoroval doktor Voda, který spadl z nebe. On byl chirurg, který operoval srdce a měl na to patent. Z toho mu plynuly peníze, který mohl do fotbalu investovat. Bavilo ho to tak deset let.
Chápete tedy, co do fotbalu žene teprve 31letého podnikatele v oblasti školství Ondřeje Kaniu, nového majitele Liberce?
K tomu se člověk může těžko vyjadřovat, když toho člověka nezná a taky detailně neví, jak k bohatství přišel a co se skrývá za tím, že se zrovna teď chce takhle prezentovat.
Ale dobře znáte Jana Nezmara, který se stal novým generálním ředitelem Liberce. Je pro vás určitou zárukou, že klub může fungovat?
Je a taky na tom mám svůj podíl. (usměje se) Honzu Nezmara jsme kdysi získávali do Liberce tak, že jsem se s Honzou Nezmarem a inženýrem Karlem sešli v Hradci v restauraci Duran. A při jednání se mě Jan Nezmar zeptal, jestli může dodělat v Ostravě vysokou školu. Na což jsem mu odpověděl: Co bys jako měl dělat jiného? Starej se, abys dodělal školu, a já se budu starat o to, abys měl odpovídající trénink úměrný časovým možnostem. Aby se mohl v životě uplatnit, a tudíž se nyní uplatňuje. A ekonomická škola mu může být v této roli jedině ku prospěchu.
Nakolik podle vás bude Nezmarovi pozici komplikovat fakt, že figuruje v odposleších spojených s kauzou Romana Berbra?
Těžko říct, ale kauza Berbr není ve fotbale žádnou výjimkou. Fotbal je od doby svého vzniku takový. Fotbal jako takový si za minulého režimu jako jediný uchoval kapitalistickou tvář, protože se kupovali a prodávali hráči a prodávaly se zápasy. Jednou za čas byl někdo pro nějakou výstrahu potrestán. Notabene historicky první utkání mezi Spartou a Slavií vyhrála Sparta 1:0 a po zápase ten gól odvolali. Fotbal se takový už narodil.
To jsme hodně odbočili, ale když už jsme se dostali k pražským S, může podle vás Liberec s novým majitelem Spartě se Slavií konkurovat?
To nejde. Už za svého působení v Liberci jsem několikrát opakoval, že stejně jako Hradec je i Liberec periferní spolek a konkurovat Praze dlouhodobě nejde, nanejvýš nárazově. Obzvlášť jestli je ve Slavii spolek Číňanů a pak tam přijde Tykač, nebo je ve Spartě Křetínský. Tam je to jen o tom, jak s tím dokážou hospodařit a nakládat, jak kvalitní mají na jednotlivých postech lidi, kteří mají zaručit sportovní stránku.
Věříte, že v Liberci začnou fanoušci chodit ve větším počtu?
Nevím, podle mě jsou lidi fotbalem přesycení. Během víkendu teď můžete sledovat německou, anglickou, španělskou, portugalskou, italskou, francouzskou ligu. Klidně pět zápasů najednou a přepínat tam, kde se ještě o něco hraje.
Tady bych namítl, že na Spartu či Slavii fanoušci chodí.
Samozřejmě, protože vyhrávají. Kdyby prohrávali, tak tam taky chodit nebudou. Teď se všichni stali slávisty, když tam přišli Číňani, začali vyhrávat a najednou všichni měli sešívaný šály. Kde byli, když Slavia nevyhrávala?
