Článek
Česká fotbalová reprezentace vstupuje do nové éry. Červenobílé, protože tak jako dříve sázeli trenéři národního týmu na kostru tvořenou z hráčů Sparty či Plzně, a ještě předtím na fotbalisty Dukly nebo Bohemians, Karlu Jarolímovi za momentální konstelace nezbývá než se upnout na Slavii.
Svou Slavii, v níž hrával a trénoval.
„Ale to je přece logický krok. Slávisté mají formu, takže věřím, že ji přenesou i do reprezentace," vysvětloval kouč, že v jeho úvahách rozhodně nehrála roli nějaká nostalgie a už teprve ne náklonnost k červenobílým barvám.
To realita panující v českém fotbale ho přinutila, aby se v nominaci na zmiňované zápasy objevilo hned osm hráčů z Edenu.
„Však si také připadám jako v Edenu. Nejenže je nás tady osm ze Slavie, ale v Edenu jsme před cestou do Uherského Hradiště i trénovali," svěřoval se záložník Jan Sýkora, že se cítí, jako by svůj klub ani neopustil. „Asi jen těžko nastoupíme proti Ukrajincům všichni, ale každopádně je pozitivní, že je nás v reprezentaci tolik. Už proto, že jsme na sebe zvyklí a že naše nominace je dokladem, jak nám to ve Slavii klape," utvrzoval trenéra ve víře, že sázka na slávistickou kostru reprezentačního celku by mohla mít patřičný efekt.
„Součinnost mezi slávisty funguje, takže by bylo dobré ji zachovat. Pokud se nestane nic vážného, jde o variantu, o které uvažuji," netajil reprezentační kouč Jarolím, že jde o myšlenku, s níž si vážně pohrává.
Kolik slávistů pošle Jarolím na hřiště?
„Ona by nakonec mohla být celá sestava slávistická," hlásil se ke své červenobílé minulosti i italský legionář Jakub Jankto a posloužil přitom čerstvě nabytou zkušenost z nového angažmá v Janově. „Zatímco v Udine tvořila kádr směsice hráčů různých národností, kterou bylo dost obtížné skloubit dohromady, v Sampdorii je v mužstvu polovina Italů, na nichž trenér staví."
„I já mám za sebou slávistickou minulost, vždyť s Jardou Zmrhalem jsme v áčku Slavie společně začali profesionální kariéru. S dalšími kluky jsem hrával v reprezentační jednadvacítce i třeba na malém EURO před třemi lety u nás v Čechách," hlásil se k červenobílým barvám i krajánek z bundesligového Norimberku Ondřej Petrák.
„Příjemné, že je v kádru tolik slávistů. Pamatuji, že v mládežnických reprezentacích byla situace zcela opačná, neboť devět sparťanů doplňovali dva slávisté. Teď se karta logicky obrátila, protože slávisté hrají nejlepší fotbal v české lize, jsou sehraní, mají výsledky," kvitoval, že debut v reprezentaci by pro něho mohl být mnohem snazší.
Samozřejmě za předpokladu, že se Karel Jarolím ve čtvrtek v Uherském Hradiště v utkání s Ukrajinou rozhodne, aby nastala červenobílá éra a vsadí na slávisty. Nebyl by ostatně prvním koučem, který by podobnou odvahu projevil. Po fiasku na MS 1982 ve Španělsku se třeba tehdejší nový trenér československé reprezentace František Havránek nerozpakoval v kvalifikaci o EURO ´84 poskládat základní sestavu z osmi hráčů Bohemians, jimž sekundovali tři fotbalisté z jiných klubů.
Někdy Mikloško, Fiala, Vízek, jindy Jurkemik, Rada, ale třeba také právě Karel Jarolím. Na památnou remízu na milánském San Siru 2:2 s čerstvými mistry světa Italy, proti nimž tehdy vyrukovalo hned osm klokanů, současný kouč české reprezentace určitě nezapomněl.
