Výtky k českému dresu: Věnoval mu výrobce vůbec péči? Vypadá jako z roku 1960

Hejkal coby známý grafik provedl zdařilou vizuální proměnou fotbalové Teplice nebo florbalovou Spartu. Vymyslel maskota hokejovému Litvínovu. Sportovní dresy, loga nebo grafiku pravidelně a zajímavě hodnotí na sociální síti X pod účtem Dresblog.

Pro Sport.cz okomentoval nové úbory fotbalové reprezentace, které podle ohlasů zrovna dvakrát nenadchly.

Jak se líbí vám?

Sada s červeným dresem čistě v principu vypadá celkem dobře. Jednoduchá, vše na správném místě. To je fajn, protože Puma historicky dovedla připravit katastrofální design. To jsme ale pouze u základní roviny hodnocení, protože kontext je širší. Z něj vyplývá otázka: Má dres v roce 2024 vypadat podobně, jako by mohl vypadat, řekněme, v roce 1960? Je to dostatečné měřítko kvality?

Na síti X jste si odpověděl, že doba je dál. Rozvedete to?

Víte, já jsem docela tradicionalista. Nijak mi nepřekáží, že hokejisté Detroitu mají v NHL sto let stejné dresy, fotbalová Anglie má zase skoro stejně dlouho stejný znak. Nemohu ale nevidět, jak dynamicky se odvětví mění. Prolíná se v něm sport a móda, kluby a výrobci chrlí různorodé kolekce. Musíte se vybičovat, abyste zůstali na očích a drželi krok. I přístup k dresům je dneska soutěž.

Jak se to projevuje?

Dělají se dříve neproveditelné detailní výšivky, reliéfní pogumovaný tisk nebo pableskující úprava loga. Dnes všechno jde. Speciálně vybrané odstíny barev na druhý dres, textura odkazující na národní umění či místní hudební scénu nebo na míru připraveným písmem vyvedený vzkaz v límečku.

To vám na českém dresu chybí?

Pokud něco z toho má, neprodali to. Mimochodem jaká je vlastně jeho ambice? Ano, hrajeme v něm roky fotbal, ale dál? Má si třeba bílý dres koupit dvacetiletý kluk a klidně s ním vyrazit večer do města? Má ho to oslovit? Nebo je to pouze nutnost, co si firma odbude prohozením barvy, a tím to hasne?

Zmínil jste, že je nutné držet krok. Kdo se podle vás obléká moderně?

Nesporně Anglie a Francie, jejichž dresy jsou skvělou kombinací pocty historii s moderními trendy a materiály. Nigérie má zase dynamické motivy a odkazy na místní kulturu. Krásný dres ale minulý týden ukázalo i Irsko.

Co z toho plyne?

Řekl bych, že dobrý dres by měl stát na průsečíku nebo spíš ploše mnohoúhelníku několika základních hodnot. Úcta k tradici, slavnostní nádech, vypiplané detaily, prst na tepu doby a dnes k tomu patří i komerční potenciál. Sadu od sady se můžete v různé míře přiklonit víc k historii, jindy víc k poslední módě, ale na paměti byste měli mít vše zmíněné.

Nebývají ale svazy a kluby limitované výrobcem?

Neznám přesné nastavení vztahů mezi výrobcem a svazem. Záleží také, jak má silnou pozici. Častěji ale platí, že výrobce navrhuje, odběratel vybírá a koriguje. Zároveň pokud si srovnáme vedle sebe dresy Pumy, uvidíme jednotnou šablonu, která jen u Islandu trochu vybočuje. Před odchodem k Adidasu mívala zase Itálie propracovanější design než ostatní. Manévrovací prostor proto nepochybně existuje.

Není ale český fanoušek stejně při volbě dresů konzervativní?

Podle prvotního nárazu hokeje s novým logem to platí pro značnou část fandů. Na druhou stranu podle dlouhodobých ohlasů z Twitteru dovede drtivá většina fandů poznat skvělý design. Můžeme se lišit v názoru na detaily a vést o nich debatu. Někomu se nelíbí límeček, další by raději jinou barvu trenýrek. Ovšem jakmile nějaký klub či reprezentace přijde s něčím výjimečným, lidé to poznají a ocení.

A jaké emoce převládají po zveřejnění fotbalového dresu?

Určitě zklamání. Nejde o zklamání z konkrétních prvků, ale spíš z přístupu k dresu. Nedávno jsem poslouchal podcast s Janem Černým, návrhářem nástupové kolekce pro letní olympiádu v Paříži. Mluvil o tom, jak velkovýroba dovedla demokratizovat přístup k módě. Designově skvělou věc si můžete za dostupný peníz koupit v jakémkoliv supermarketu včetně sportovních věcí. A to je trochu past na přístup, jaký předvádí právě Puma.

Vysvětlíte to?

Ta trika nejsou vlastně špatná, ale vy si něco podobného můžete pořídit v prvním obchodě. Lidé se pak pochopitelně ptají, v čem se liší reprezentační dres? Budou v něm nastupovat ti nejlepší z nás, objedou v něm Evropu a třeba i svět. Co na tom dresu je navíc oproti triku ze Sportisima nebo oproti národnímu dresu házenkářů od stejného výrobce? Odpoví-li si lidé na takovou otázku, že nic, oprávněně mají pocit, že dodavatel národnímu dresu nevěnoval tolik péče, kolik si zaslouží.