Článek
Úlek to byl o to větší, že si před cestou na kemp pod alpské velikány musel společně s ostatními mladíky vyslechnout trenérovu promluvu, neboť pár dnů starý úlet Sáčkova letenského vrstevníka Aleše Čermáka s nabouraným autem a alkoholovým opojením nemohl kouč Vítězslav Lavička jen tak přehlédnout.
„Dostalo nás to všechny, nejen trenéra. Teď aby se hlavně Aleš uzdravil a brzy se vrátil na hřiště," litoval Sáček, že kapitán mužstva s nimi na závěrečné soustředění do Rakouska nejede.
Manažer nežertoval
A najednou se od manažera dozvěděl, že nepojede ani on.
„Teprve když pan Šeterle zaregistroval můj úlek, začal mě uklidňovat, že mě trenér Jarolím nominoval do áčka, a že se tudíž vydám s národním týmem na přípravu do Belgie. Dobrý fór, říkal jsem si v duchu a podezíral ho, že je s kluky nalezlými do autobusu domluvený."
Manažer však nežertoval, Jarolím na dvacetiletého Sáčka skutečně ukázal a dodatečně ho do svého výběru povolal. A dokonce mu slíbil, že si stejně jako všichni ostatní poločas proti Belgičanům zahraje.
„Připadal jsem si jako ve snu. Vytahal jsem věci z autokaru a hned začal všechny obvolávat, že jsem v nároďáku. Dědu, který mě u nás v Hustopečích k fotbalu přivedl, rodiče, kamarády. Zažil jsem báječný fotbalový rok, během něhož jsem se dostal ze sparťanské juniorky do prvního mančaftu, zahrál si ligu i evropské poháry, objevil se v jednadvacítce, dokonce mě po skončení ligy vyhlásili objevem sezóny, ale něco takového mě fakt nenapadlo," přísahal Sáček.
Krejčí s Brabcem se ho ujali
Pochopitelně byl natěšený, ale samo sebou i hodně nervózní, protože šlo o nepředstavitelný skok vzhůru.
„Naštěstí se mě bývalí sparťané Krejčí s Brabcem ujali a ve všem mi pomohli, ostatním jsem se také nemusel představovat, protože o to se při večeři postaral manažer Šeterle," překotně vykládal mladík z Letné vycepovaný natolik, že se jako benjamínek okamžitě a rád ujal role, která bažantům přísluší.
Na trénink nosit a po něm sbírat balóny, cestou do Bruselu pomáhat kustodům s transportem bagáže a nezbytných propriet.
„Až druhý den po zápase s Belgií se dozvím, zda s áčkem zůstanu a poletím i do Norska, anebo jestli pojedu za jednadvacítkou do Kaprunu, abych si zahrál poslední přípravné utkání před cestou na malé EURO do Polska. Jsem proto trochu rozpolcený, ale být na mě, raději bych do Rakouska. Šampionát jednadvacítek představuje vrchol sezóny a navzdory náročné skupině i možnost udělat si jméno a říci si o zahraniční angažmá," netají Sáček, že má fotbalovou kariéru nalajnovanou.
Angažmá v cizině ho láká. V Německu, Španělsku, v Anglii. V Arsenalu, kde hrával jeho vzor Rosický, od něhož teď dostává na Letné rady do života, ze všeho nejvíc. Když ne hned po polském EURO, za rok za dva se chce na zahraniční štaci vydat určitě.
Reprezentační premiéra v áčku by mu k tomu měla pomoci.
