Článek
Výprava došla k vyhlídce u prvního kříže. Na samotný vrchol už se nikdo raději nedrápal. „Nejsme tu kvůli turistice, ale je tu krásně,“ poznamenal Tomáš Ujfaluši. Stanislav Vlček převážně mlčel a kochal se...
Oblíbené místo výletů s nádhernou vyhlídkou po alpských velikánech, včetně téměř tříkilometrového Zugspitze, bylo dost frekventované a červené reprezentační bundy se státním znakem budily pozornost. Turisté si fotbalisty spíš zvědavě prohlíželi, někteří fotografovali, ale všichni udiveně koukali, kde se zrovna tam berou čeští fotbalisté.
„Parádní počasí, vyšlo to nádherně,“ pochvalovali si výlet Radoslav Kováč, když skupinka čekala na lanovku směrem do Seefeldu. Bavič Eduard Poustka udělal estrádu z krmení ptáků sušenkami od kávy, takže se bavili i turisté kolem, ač nerozuměli jeho prupovídkám.
Cestou dolů se v lanovce dal Tomáš Ujfaluši do hovoru plynou němčinou s malým chlapečkem... „Kolik ti je?“ Klučina ukázal dva prstíky a kousek. Živého fotbalistu viděl evidentně poprvé. Tatínek za něj řekl, že dva a půl. Tomáš se usmál s tím, že má doma dvou a půlletou dceru. Když se pak klučina s maminkou posadil vedle něho a Kováče, ten mu nabídl Ujfalušiho mobil jako dárek, což klučina udiveně přijal. Tatínek se rozesmál, že to je pěkný dárek. „To on ti Tomáš přidá ještě stovku,“ dodal Kováč.
Osazenstvo lanovky se bavilo až do stanice, kde se fotbalisté s chlapcem i rodinou rozloučili. Klučina přeci jenom dárek od Ujfalušiho nepřijal... „Máte fajn fotbalisty,“ pravil rozesmátý tatínek, evidentně znalý situace v naší skupině... „Dejte Němcům 2:0... raději 3:0 a jste tady na EURU,“ rozloučil se.
