Článek
Bílkův výběr měl zápas v Budapešti rozehraný víc než dobře. Po brance Libora Kozáka z první půle vedl a druhý gól se do domácí sítě vezl po parádní akci Vydry a Hušbauera, kterého ke skórování vybídl právě Jiráčka. Před sedmadvacetiletým středopolařem zívala prázdná brána. Kolem něj navíc nikdo, takže mohl míč beztrestně zpracovat a za brankovou čáru třeba dokutálet.
Jiráček místo toho volil střelu z první. Balón mu těsně před kopem nepříjemně skočil a rodák ze Sokolova minul. „Moje obrovská šance? K tomu není třeba komentář. Byl jsem blíž než na malém vápně a ani netrefil bránu. Je to velká minela, takové věci se musí proměnit a hotovo," kroutil záložník hlavou ještě po zápase.
Spoluhráči Jiráčka chlácholili
„Byl jsem přesvědčený, že to normálně dám a vzniklo z toho to, co vzniklo... Chtěl jsem to dávat normálně placírkou, ale nějak mi to skočilo na patu a míč šel úplně vedle. Mě to neomlouvá. I kdyby mi balón skočil na hlavu, tohle prostě dát musím. A vůbec nijak to nechci zlehčovat," pokládal si máslo na hlavu Jiráček, který se v kabině omlouval i svým spoluhráčům. Ti ho však spíš chlácholili.
A to i přesto, že Maďaři krátce poté vyrovnali z pokutového kopu a zápas tak skončil remízou 1:1. „Druhý gól by nám samozřejmě pomohl. Místo toho na druhé straně vzápětí přišla penalta a Maďaři vyrovnali," konstatoval Jiráček. „Také si myslím, že v tu chvíli by bylo po zápase. Hned jsem Petrovi zdůraznil, že my pamětníci pamatujeme Karla Kroupu, který dokázal přestřelit z malého vápna. Ale to je samozřejmě v nadsázce," říkal po zápase dobře naložený trenér národního týmu Michal Bílek.
Uvidíme, jak dlouho si budou pamětníci pamatovat Jiráčkovu minelu. Svou obrovskou hrubku bude moci napravit 6. respektive 10. září v kavlifikačních soubojích proti Arménii či Itálii.
