Článek
„Jsem hrdý, že si mě Spartak vybral. Snil jsem o jeho dresu, protože jde o klub s velkou tradicí a historií. Jako malý jsem jej sledoval. Fascinují mě jména, která klubem prošla," říká pětadvacetiletý útočník, který podepsal kontrakt na čtyři a půl roku, přičemž za každou sezónu inkasuje 1,5 miliónu eur (cca 38 miliónů korun).
Jde o sladký bonus a náplast pro Movsisjana i jeho rodinu. Než se dostal na vrchol fotbalových statistik a stal se objektem zájmu, prožil si peklo. Narodil se v Baku v Ázerbájdžánu. Nebyly mu ještě ani čtyři roky, když v Baku vypuknul pogrom proti civilním obyvatelům původem z Arménie, kteří byli mučeni a vražděni. Podle organizací pro lidská práva nešlo o náhodné činy, agresoři jednali na základě jmenných seznamů. Šlo o etnické čistky kvůli konfliktu v Náhorním Karabachu.
„Nemám na dětství žádné dobré vzpomínky, které bych mohl s lidmi sdílet. Nemohl jsem chodit do školky, pořádně ani do školy. Arméni a Baku, to nejde dohromady. Nevybavuji si žádné arménské přátele z Baku. Jestli existovali a zůstali, prošli si peklem. Jen si pamatuji, že jsme opustili Baku koncem roku 2001 nebo začátkem dalšího roku," krčí rameny.
Peklo vyměnil za Město andělů
Jeho rodina utekla do USA a usadila se v Los Angeles, kde je velká komunita obyvatel pocházejících z Arménie. Movsisjan nikdy až do příchodu do USA nebyl registrovaným hráčem. „Moje vzpomínky na fotbal v ulicích Baku jsou mlhavé," přiznává.
Po příchodu do Los Angeles stáli čerství přistěhovalci před zásadním rozhodnutím. Aby rodina přežila, otec Sergej a matka Aida určili, že jen jeden z trojice bratrů Movses, Hovhannes a Jura může hrát fotbal. „Rozhodnutí stálo: buď já, nebo Movses. Jeden z nás musel jít pracovat. On chtěl, abych se věnoval fotbalu. Mohl tu být místo mě a já jsem neskutečně šťastný za jeho rozhodnutí. Můj otec mi od první chvíle připomínal, že není nic lepšího, abych si vážil šance. Nikdy jsem nepřestal tvrdě trénovat," vypráví Movsisjan.
S fotbalem začal v Pasadeně, později hrál za zdejší univerzitní tým a v roce 2006 byl zařazen na tzv. SuperDraft pro americkou MLS. Jako čtvrtého v pořadí si jej vybral tým Kansas Wizards. Nikdy v historii přitom nestál tak vysoko žádný hráč, který by nebyl občanem USA a současně nestudoval na některé z tamních univerzit.
„Bylo pro mě jako sen žít v USA. A snil jsem o tamním reprezentačním mužstvu. Chtěl jsem zemi splatit, že mi dala šanci na nový život," řekl v rozhovoru pro mlssoccer.com. Odmítal se bavit o dětství. „Neptejte se, zda jde o vzpomínky bolestivé či potlačované," řekl jen. „Chci jediné. Narodil jsem se v Ázerbájdžánu, ale chci, aby lidé věděli, že jsem Armén," hlásil hrdě. „Nepamatuji se, jak krkolomná byla cesta mojí rodiny do USA. V Baku jsou Arméni nejméně oblíbení lidé. Zabíjení je tam...," nedokončí větu. „Museli jsme pryč s celou rodinou."
Na Ameriku nedá dopustit
Na Ameriku nedá dopustit, přestože šest let po dobu vyřizování žádosti o azyl neměl pas, jen doklad uprchlíka. Po fotbalovém rozjezdu v Kansasu byl vyměněn do Realu Salt Lake, kde slavil triumf v Major League Soccer. A v lednu 2010 přestoupil do dánského FC Randers, kde pomohl k záchraně. Za pouhý rok na severu Evropy upoutal pozornost movitých ruských klubů a stěhoval se do Krasnodaru.
V dresu Arménie debutoval v srpnu 2010. „Myslím, že bylo jen otázkou času, než bych dostal šanci v reprezentaci USA. Ale je správné, abych oblékal dres svého národa. Navíc pro arménský tým budu nepochybně platnější," míní Movsisjan, který v minulé kvalifikaci o ME 2012 vstřelil čtyři góly a na dalších pět přihrál.
„Máme velmi mladý tým, který je plný talentovaných hráčů. Češi jsou podle žebříčku výše, stejně jako Italové či Dánové. Nesmíme zapomínat, že se všichni účastnili posledního evropského šampionátu. Ale fotbal je velmi rozmanitý a v našich silách je porazit kohokoliv. Navíc hlediště bude na naší straně, což je velmi důležitý aspekt," říkal pro server goal.com Movsisjan.
Připomněl, že Arménie v minulé kvalifikaci doma porazila Slovensko (3:1), remizovala s Ruskem (0:0), v boji o MS 2010 šokovala Belgii (2:1) a podlehla Španělsku (1:2) až z pokutového kopu, který tehdy nařídil rozhodčí Jech. „Všichni uvidí, že nejsme outsideři," varuje Čechy Movsisjan.