Článek
V Ománu se vám tak moc zalíbilo?
Je to tak. Se ženou jsme si řekli, že se odsud pohneme, až budeme vědět kam. Omán nás velice příjemně překvapil. Cítíme se tady dobře, jsou zde příjemní lidé, je zde bezpečno. A určitě se nenudíme. Snažíme se tu každý den objevovat nové věci. Hodně i pracuju. Třídím si pracovní věci, videa, tréninky a vše, co budu moci použít, až nová práce zase začne.
Už víte, co bude dál?
Poprvé za celou dobu naší spolupráce s Jardou (Šilhavým) se aktivně poptávám s tím, že bych šel trénovat sám jako hlavní kouč. To je velká změna. Dosud jsme měli vždy jasno, že do další štace půjdeme společně. Nyní je to otevřené. Dohodli jsme se, že budu aktivní, a může se stát, že půjdeme každý sólo.
Cítíte, že nastal ten správný čas se osamostatnit?
Ano, řekl bych, že je nejvyšší čas. K tomu dospějete přirozeně. Už během působení u české reprezentace jsem to zvažoval skloubit. Měl jsem asi tři nabídky z české ligy, ale musel jsem je odmítnout, protože tenkrát svaz trval na tom, abych měl jen jednu funkci. Teď už nemůžu spoléhat na to, že budu v roli asistenta třeba dalších pět let a pak začínat jako hlavní kouč v šedesáti… To by bylo hodně pozdě a už by to nemuselo nikoho zajímat.
Letos vám bylo 52 let.
Před sebou můžu mít ještě patnáct let aktivní kariéry. A když se podívám na trenéra Koubka, tak dvacet. (usměje se) Ale i z toho důvodu, že práce u reprezentace a u klubu je přece jen jiná a mám znovu chuť do toho naskočit. Než jsem začal v Liberci spolupracovat s Jardou, vždy jsem byl na nižších úrovních hlavní trenér. Naše spolupráce byla úspěšná, rostli jsme spolu, takže nebyl důvod něco měnit. Ale čas je neúprosný. Jarda je teď ve fázi, kdy chce mít klid, dát si pauzu. Myslím, že závěr u české reprezentace pro něj byl hodně náročný. Chce si odpočinout, nechat si to projít hlavou a pak se uvidí.
Říkáte, že závěr u české reprezentace byl hodně náročný. Jak ho s ročním odstupem vnímáte, cítíte pořád hořkost?
Teď už ne. Ale můj názor je, že v závěru to vůči Jardovi nebylo fér. Na něm ležel ten největší tlak. Do něj se fanoušci a média nejvíce trefovali. V určitých věcech to nebylo racionální.
Po říjnové prohře 0:3 v Albánii však byla kritika na místě.
Samozřejmě, tlak a kritika k tomu patří a byly tam určitě zápasy a výsledky, které se nepovedly. Tam to bylo v pořádku. Ale v závěru už bych řekl, že to byla spíše taková hysterie. Myslím, že tohle si nezasloužil. Nechci mluvit za něj, ale samozřejmě se mu to nelíbilo. Ale znáte ho. Je člověk, který neškodí, neubližuje. Trpělivě to snášel, ale samozřejmě vám tohle nepřidá.
Přijde mi, že se uzavřel, s médii nekomunikuje, přitom vždy byl velmi ochotný.
Myslím, že nejde o nějakou zatrpklost. Opravdu si chce prostě odpočinout. Věnovat se sobě, rodině a tak dál. Od všeho si dát odstup. Ono to souvisí i s tím, že po české reprezentaci jsme rychle naskočili v Ománu. De facto jsme skončili v listopadu a v lednu jsme už byli tady. Bylo to hodně rychlé, neměl vůbec čas se zastavit a zregenerovat, takže si pauzu vybírá dodatečně.
Možná je i těžší najít další motivaci. Spolu jste dvakrát vyhráli ligu, zažili čtvrtfinále Euro, vedli národní tým i v zahraničí. Jak to vnímáte?
Nechci opravdu mluvit za něj, ale pokud alespoň trochu můžu, asi by zase preferoval práci u národního týmu, která je přece jen jiná než na klubové úrovni. Není tak náročná na denní rutinu, každodenní proces, byť náročná je zase jinak. Přemýšlel o tom, jestli se ještě cítí a chtěl by vůbec působit v klubu. V tomhle mám výhodu, že jsem byl asistentem, takže motivaci mám jako hlavní trenér.
Českou reprezentaci jste dovedli na Euro, ale turnaj sledovali už na dálku. Jaké to bylo?
Budu mluvit za sebe a upřímně říkám, že mě to mrzelo. Dva roky jsem pracoval a usiloval o to, abychom se na ten turnaj dostali. Vidím to tak, že svůj úkol jsme splnili a na turnaji jsme měli být. Změna měla přijít až potom. Ale dopadlo to jinak, okolnosti byly komplikované a složité. Dnes to vnímám tak, že jsme udělali dobře, ale po sportovní stránce mě mrzí, že jsme na Euru nebyli. Už jsem to akceptoval, na Euro jsem se díval, klukům fandil. Jen mě mrzelo, že u toho nejsem.
Mohlo vše dopadnout jinak, nebýt kauzy Belmondo?
Rozhodnutí skončit u reprezentace padlo ještě před tím, než se udála kauza Belmondo. Ta však možná na veřejnost působila jako takový granát. Je pravda, že nám kauza uškodila, protože se narušila vnitřní soudržnost týmu. Bylo špatně, co se stalo, ale rozhodnutí padlo už předtím. Mohlo to však být bez pachuti tohoto incidentu.
Asistent Jiří Chytrý a trenér Jaroslav Šilhavý během tréninku fotbalové reprezentace před zápasy kvalifikace ME 2024 s Albánií a Faerskými ostrovy.
Jak hodnotíte současné výsledky české reprezentace?
V posledních utkáních se to stabilizovalo a je podle očekávání. Zvládli důležité zápasy, postoupili do Ligy národů A. Aktuálně jsou na dobré vlně. Vždy je to hodně ovlivněné tím, a i my jsme to tak měli, aby klíčoví hráči byli ve formě a hráli ve svých klubech. Na začátku to trochu hledali, teď mi přijde, že sestava je ustálená, organizace hry funguje. Je potřeba, aby kluci byli zdraví, hráli ve svých klubech a můžeme porážet i ty nejlepší. Když bude konstelace jiná, budete hledat a mixovat, samozřejmě to sklouzává do průměru, že jednou zahrajete líp, jednou hůř. Bohužel myslím, že s tím se budou potýkat i teď.
Věříte v postup na mistrovství světa po dvaceti letech?
Věřím. Bude oprava i přes baráž, šance je díky rozšíření velká. Věřím, že se to tentokrát podaří.
Po české reprezentaci jste trénovali národní tým Ománu. Jak by to asi vypadalo, kdyby se něco podobného jako kauza Belmondo stalo tam?
Moc si to nedokážu představit, ale každá země má svá specifika, která musíte řešit. Vždy se asi najde někdo, kdo za určitých okolností chce pravidla lehce obejít nebo poupravit pro sebe. Ze začátku nás tady varovali, že musíme být pomalu diktátoři, že se nás hráči musí bát. Ale nedělali jsme to, naopak jsme se k nim chovali s velkým respektem a musím říct, že hráči na to reagovali úplně fantasticky. Ale taky jsme museli řešit zajímavé věci.
Co třeba?
Je tady specifická mentalita. Hráči jsou obrovsky hrdí. Každý by chtěl hrát a být pomalu kapitán. Špatně snáší, když nehrají. Byla tady největší hvězda, nejlepší hráč Ománu. Chce být klíčový, rozhodovat zápasy, ale špatně snáší střídání. Když jsme ho jednou po hodině hry sundali, bylo na něm vidět, že to špatně nese. Museli jsme si to pak vyříkat. Někdy to totiž berou jako hanbu, že něco dělají špatně, když střídají. Hodně o tom potřebovali mluvit a pochopit, že nejde o nic osobního. Museli jsme jim vysvětlit, že na to koukáme úplně jinak. Když to pak pochopili, promítlo se to pak do úžasné atmosféry.
Prý byl hodně zajímavý hned první reprezentační sraz v době ramadánu.
To byla pěkná zkušenost. Ze začátku jsme vůbec netušili, co nás čeká. Báli jsme se, že kluci budou v době ramadánu vyčerpaní a že to ovlivní tréninky a zápasy. Ale nakonec jsme to byli my, kdo končili úplně vyčerpaní. (usměje se)
Jak to?
Začali jsme sraz v normálním režimu, jak jsme zvyklí. O půl osmé snídaně, příprava na trénink, analýza, prostě normální režim. Kluci kolem třetí čtvrté vstávali na první modlitbu a víceméně začínali v šest večer. První jídlo bylo po západu slunce a trénovalo se až někdy v jedenáct večer. Pak byl prostor na práci s týmem, hodně pohovorů. Lehnout jsme si šli ve tři ve čtyři ráno a druhý den jsme vstávali zase v půl osmé. Po osmi dnech jsme chodili na hotelu jak mátohy, protože jsme jeli nonstop. Zaskočilo nás to, ale zvládli jsme to dobře. Dvakrát jsme vyhráli, sraz dopadl výborně.
Ale stačily dvě prohry a v září byl konec. Překvapil vás?
S tím tady právě musíte počítat. Někdy dělají rozhodnutí v emocích. Vlastně po prvních dvou srazech nás tady pomalu nosili na ramenou, že takové trenéry tady ještě neměli. Pak přišel sraz, kdy jsme prohráli s Koreou, ale zápas byl podle mě dobrý. Favoritovi jsme vzdorovali nad očekávání. V Iráku jsme prohráli po jedné standardce. Taky nešlo o špatný výkon. Samozřejmě jsme nebyli spokojení, byť šlo o největší dva favority. Pak měl být Kuvajt a Jordánsko a přiznám se, že jsem očekával, že tam na sto procent budeme. Ale asi negativní emoce u důležitých lidí převládly a odvolali nás. Mrzelo mě to, ale musíme to akceptovat.
