Článek
„Po té nevydařené přípravě jsem nečekal, že dostanu od kouče Luigiho Delneriho tolik příležitostí. Jen jsem doufal, že když jsem podepsal pětiletou smlouvu, tak se mnou v klubu počítají a šanci mi dají," přiznává Barák.
"Myslel jsem si, že budou hrát kluci, kteří nastupovali už minulou sezónu, a já budu těžko někoho dostávat ze sestavy. Konkurence je velká, jen na tři místa ve středové řadě je nás sedm. Tím víc jsem byl překvapený a o to víc jsem šťastný, že hraju. To je pro mne důležité. Ale se svojí formou i tak nejsem úplně spokojený, mám rezervy a věřím, že se budu neustále zlepšovat," pokračoval ve vyprávění o italské štaci Barák.
O víkendu porazil Barákův tým vysoko Sampdorii Janov, tři ze čtyř gólů vstřelil z penalt, což je i na Itálii poněkud neobvyklá věc. „První penaltu udělal nesmyslně brankář soupeře faulem na kraji pokutového území. Tím nám to usnadnil. Další dvě byly za fauly na naše unikající hráče. Jedna se mi nezdála, bylo to už za stavu 3:0, ale podstatné jsou tři body," konstatoval mladý fotbalista.
K žádnému z pokutových kopů se ale nepostavil. „Rád bych si penaltu kopnul, ale těžko bych se k ní dostal. Třeba tu poslední za stavu 3:0 kopal Seko Fofana. Hnal se k ní a míč nepůjčil ani Maxi Lópezovi, který mohl dát hattrick. Nepouštěl bych se s ním do křížku," pravil český záložník s úsměvem.
Je nový, dostává karty
„Pro nás byla ta výhra hodně důležitá, do šatny přišel i spokojený majitel klubu. Po reprezentační pauze nás čekají těžké zápasy, jedeme do Florencie a máme doma Juventus. Kdybychom měli jen nějaké čtyři body, bylo by to složité. Kluci, kteří zůstali doma, tak mají alespoň trochu pohodu," říká s úlevou Barák.
Za krátké působení už v italské Serii A stihl nasbírat tři žluté karty, což se mu doma nestávalo. „Podle mne jsou na mne sudí přísnější a některé karty byly až přehnané. Třeba ta poslední v zápase se Sampdorií Janov být neměla. Také mě spoluhráči i trenér o půli v kabině upozorňovali, abych si dal pozor, že Sampdoria se bude snažit, abych dostal druhou žlutou a bude k tomu tlačit na sudího. Kvůli tomu jsem byl i střídaný. Beru to tak, že jsem v Itálii neznámý a rozhodčí na mne mají přísnější měřítko. Zažil jsem to i v naší lize, když jsem ji začal hrát," nabídl vysvětlení.
Kouč se rozčiluje kvůli nedisciplinovanosti
V Udine už se ale zabydlel a je tam moc spokojený. „Cítím se tam dobře. Když jsem přišel, trochu jsem italsky uměl. Snažím se italštinu pilovat, ale chybí mi, že nám klub nedává prostor na individuální hodiny. Přitom trenér neumí anglicky a noví hráči jsou v nevýhodě. Trenér se pak rozčiluje, že mu hráči nerozumí. Mně pomáhá Jakub Jankto, kdykoliv potřebuji, takže jsem na tom oproti nim lépe," pochvaloval si pomocníka z kabiny.
A následně ještě víc přiblížil chování kouče. „V Itálii se velmi dbá na taktiku a on se třeba rozčílí, když je hráč při standardce o pár centimetrů jinde, než měl být. Mám výhodu, že mu rozumím, což on akceptuje a bere jako moje plus."
Přechod z českého fotbalu na italský, ale pro něj nebyl nijak složitý, rozdíly vnímá spíš jen v některých odlišnostech a vztazích uvnitř týmu. „Až tak velký skok to opravdu nebyl, myslím si, že česká liga je zbytečně podceňovaná. V Itálii si trenéři hodně zakládají na taktice, tempo hry je tam nižší. Zažil jsem zápasy, kdy to bylo takticky volnější, jako s FC Turín, naopak se Sampdorií to bylo takticky svázané," popisuje český reprezentant.
"Záleží i na soupeři. Někteří hráči jako by byli líní běhat, ale jsou dobře připravení silově a vybavení technicky. Musím se občas hlídat, abych se pohyboval v určeném prostoru a nelítal všude, jak jsem byl zvyklý. Podle mne je dobré, že i na tréninku všichni makají naplno, protože do poslední chvíle nikdo neví, kdo bude hrát," zdůraznil Barák.
Jenže právě tenhle přístup má i svá úskalí... „Zvyšuje napětí mezi hráči. Narážejí na sebe obrovská ega. Nehrajeme týmově, každý hraje za sebe. Třeba Rodrigo De Paul přihrává jen Maxi Lópezovi, oba jsou Argentinci. Mně nepřihraje nikdy. Když nepřihraju já jemu, je schopen za mnou běžet přes celé hřiště a vynadat mi za to. Tohle je obrovská škola. Člověk musí být velký sobec, a když to řeknu nespisovně, i hajzlík, protože jinak se tam neprosadí," prozradil Barák.
Jenže kouč s tím podle něj nic nenadělá. „Takhle se chová pětadevadesát procent hráčů. Pořád nám zdůrazňuje, že jsme tým, marně. V Udine jsou mladí hráči a filozofie klubu je, co nejlépe je prodávat. Hráči jsou do toho trochu tlačení, aby se ukázali a odešli do velkých klubů. Trpí tím celý tým a ztrácíme kvůli tomu i body," pravil.
Zahrál si už proti velkým klubům, třeba na San Siru s AC Milán nebo na Olympijském stadiónu s AS Řím. Na vlastní oči viděl i velké hvězdy. „Oba zápasy byly velkým zážitkem, třeba San Siro je úžasný stadión, s krásnou atmosférou, přišlo 60 000 lidí, což jsem nikdy nezažil. Hráli jsme tam do poslední chvíle o bod," vzpomíná na jeden ze šlágrů.
"V Římě to bylo horší, zápas se nám nepovedl, přejeli nás. Z hráčů na mne nejvíc zapůsobil Edin Džeko, ještě jsem neviděl tak parádní výkon útočníka. Kuba Jankto si s ním povídal český a vyměnili si dresy. Zaujali mě i další hráči. Doufám, že doma potrápíme Juventus, rád bych si proti němu zahrál. Těším se moc na Gigi Buffona. Nejlepší fotbal ale podle mne momentálně hraje Neapol," dodal Barák.
Reprezentace se chce rozloučit výhrami
Doma vše kolem fotbalu konzultoval se svým tátou, uznávaným mládežnickým trenérem, ten je ale teď hodně daleko... „Nic se na tom nezměnilo, jen se nevidíme osobně. Taťka sleduje všechny moje zápasy a pak je rozebíráme po telefonu. Stejně jako dřív mi to moc pomáhá, abych se zlepšoval," prozradil a vyjádřil se i k české nejvyšší soutěži... „Samozřejmě ji sleduji. V létě bylo hodně změn v klubech, to je pro fanoušky zajímavé. Plzni se teď daří, je nejlepší, ale pořád fandím Slavii."
Teď se ale soustředí na nadcházející dva zápasy reprezentace, ve čtvrtek v Ázerbájdžánu a v neděli v Plzni se San Marinem. Byť je šance na postup ztracená, Barák vše bere velmi vážně. „Mrzí nás, že už z pohledu postupu nemáme šanci, ale pořád jde o reprezentaci. Chceme vyhrát oba zápasy a rozloučit se důstojně. Dát tedy i co nejvíc gólů. Vzhledem ke koeficientu pro nasazení pro los mistrovství Evropy 2020 vlastně startujeme nový cyklus. Rád bych proti v některém z těch dvou utkání nastoupil. Na zápas v Serravalle a výhru 6:0 nad San Marinem, jemuž jsem dal svoje dvě první branky za národní mužstvo, se dobře vzpomíná," přál si Antonín Barák.
